Radek Laudin: Kniha vznikla díky chalupě Oldřicha Nového na Kuklíku
Opatov na Třebíčsku, kino v sokolovně. Tam to všechno začalo. Malého Radka Laudina už v dětství nezajímal pouze příběh filmu. „Chtěl jsem vědět ještě víc, než ten děj. Něco, co je za tím. A to mě dodnes neopustilo, dodnes se snažím o tom filmu, o tom člověku dozvědět něco víc. Baví mě to,“ přiznal novinář Radek Laudin, autor pěti cestopisných knih, které mají společného jmenovatele: film.
Na základní škole sbíral podpisy, ležel v časopisech, ráno vstával, aby si stihl koupit časopis Kino, má doma válečné výtisky časopisu Kino revue. Občas se k nim rád vrací i dnes.
Už aby skončilo natáčení, abych za vámi mohl přijet
Svou poslední knihu Chalupáři stříbrného plátna představil v Tandemu Tamary Peckové. Myšlenku na ní nosil v hlavě hodně let. „Kdysi dávno jsem se dozvěděl informaci o tom, že někam na Žďársko jezdil chalupařit Oldřich Nový. Tomu jsem vůbec nevěřil, Oldřich Nový je přeci spojený s Brnem. Tuhle informaci jsem měl v hlavě zasunutou skoro rok. O jeho chalupě na Kuklíku pak vznikl článek. Potom jsem objevil další chalupu a nápad na knihu byl na světě.“
Další dílek do skládačky chalupářské knihy byl penzion ve Škrdlovicích. Tam jezdíval Jan Pivec, Ladislav Pešek. Radek Laudin se sešel s majitelkou penzionu Vysočina a dozvěděl se, že tehdejší majitelé hostům nabízeli nadstandartní služby, skvěle se o ně starali.
„Jim se právě proto vyplatilo se z Prahy štrachat i na pár dní do Škrdlovic. Pan František Kreuzmann jeden rok natočil asi 16 filmů, přesto v nabitém programu našel čas, aby přijel právě do Škrdlovic. Tolik tam toužil jet. Vzkazy od herců říkají: už abych skončil natáčení, abych mohl za vámi přijet.“
Sousedé slavných chalupářů jsou na ně pyšní
Radek Laudin ve své knize popsal chalupy a chaty hereckých bardů, kteří už nežijí, na které už jen vzpomínáme. Informace sbíral přímo na místech, povídal si s pamětníky. „Všude jsou na slavné chalupáře pyšní. To stačí zapnout diktafon a jen poslouchat. On tady chodil na ryby a můj táta mu pekl rohlíky a nosil mu je, protože ho měl rád. Vzpomínají a je to pěkné.“
V knize je také chalupa herce Jaroslava Marvana. Odmítal jezdit odpočívat do lázní, na chalupě si chtěl odpočinout hlavně od popularity. „Chodil po zahradě v županu, učil se tam role, nohy měl v lavoru. Mnohdy se schoval a poslouchal pocestné. Poslouchal taky svolávání na brigády z obecního rozhlasu. Prý ho pobavilo, když letní brigádníky svolávali vánoční písničkou,“ to vše ve své knize Chalupáři stříbrného plátna Radek Laudin píše.
Vlastimil Brodský opravoval místním židle
V knize se čtenář dozví, kteří slavní chalupáři byli šikovní. Mezi ně patřili Vladimír Menšík a také Vlastimil Brodský. „Ten uměl pracovat se dřevem. Ve vsi se o tom vyjadřovali s despektem. On jim předvedl, že něco umí. Došlo to tak, že místní za ním chodili, když potřebovali opravit židli nebo stůl.
Opak byl Miroslav Horníček, toho vozili do stavebnin jako maskota, když sháněli nějaký podpultový materiál. Kniha Chalupáři stříbrného plátna (Výlety k chatám a chalupám slavných českých herců) je plná fotografií a tipů na výlety po okolí míst, kde chalupařili slavné filmové osobnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.