Poslední místo, kde se malíř Josef Čapek cítil svobodný a šťastný, byl Želiv. Pak ho zatklo gestapo

„Manželé Čapkovi Josef a Jarmila předtím jezdili celá třicátá léta na léto na slovenskou Oravu. Když ale vznikl Slovenský štát, odmítli tam jet a hledali nové místo. V Želivě se Josef Čapek cítil velmi dobře, protože to městečko mu připomínalo místa, kde vyrostl – Malé Svatoňovice, Úpici a podobně,“ říká spisovatel Miloš Doležal.

Akce Albrecht

Byly to poslední letní prázdniny před vypuknutím druhé světové války. Hned ráno 1. září se rozbíhá akce Albrecht, kdy gestapo zatklo po celé zemi stovky intelektuálů, sokolů, katolických duchovních, legionářů a dalších osobností podle dlouhého seznamu sestaveného německými tajnými službami. Na ranním honu na křepelky, kam se Josef Čapek vydal se svými přáteli, gestapo zatklo Karla Moudrého. Po návratu z lesa čekala další skupina příslušníků gestapa na Josefa Čapka, aby zatkli také jeho.

Nedožil se konce války

Josefa Čapka odvezli nejprve na Pankrác, ale už devátého září byl odvezen do Dachau. Jeho manželka Jarmila se velmi snažila, aby jej gestapo propustilo, přimlouvala se za něj na nejvyšších místech, ale její snaha vyšla naprázdno. Manželé se už neviděli. Josef Čapek dožil celou válku v koncentračních táborech – Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen a nakonec v Bergen Belsenu podlehl epidemii tyfu.

Dodnes přesně nevíme, kdy zemřel a kde je pochován. Miloš Doležal dodává, jak byl závěr malířova života tragický: „Je to zvláštní a smutný příběh křehkého člověka, který drží a do poslední chvíle doufá v naději a setkání se svými bližními. A Želiv v tom hraje velkou roli, protože to bylo poslední místo, kde se Josef Čapek cítil bytostně a svobodně.“​