Pomník padlým v Polné se měnil tak, jak se měnilo dvacáté století. Původní podobu dostal až po 68 letech

První nápad na to vybudovat v Polné pomník padlým sousedům přišel už za války. Vídeňský továrník, který měl strýce v Polné, nabídl velký obnos peněz na připomínku zemřelým vojákům. Jenže válka ještě trvala a na budování pomníků nějak nebyla nálada. Vedení města nakonec přemluvilo podnikatele, aby daroval obnos na místní sirotčinec.

V září roku 1929 už se dílo podařilo a na náměstí stál kamenný podstavec s tvářemi legionářů a reliéfem skloněné ženy. Nahoře na něm stála bronzová socha truchlící dívky. Jenže přišly doby Protektorátu a války a Němci nařídili odstranit všechno, co připomínalo svobodné časy a národní hrdost. A tak musely pryč tváře legionářů. To byl rok 1940. Dochovaly se unikátní fotky polenských zedníků, kteří s dlátem v ruce odsekávají obličeje vojáků.

Další zásah dostal polenský pomník padlým o tři roky později - v roce 1943. Chyběly suroviny ve zbrojařském průmyslu, a tak došlo na bronzovou sochu ženy na podstavci. Odvezli ji do Prahy a tam se měla truchlící za mrtvé proměnit na součást těžkých zbraní. Naštěstí zkáza sochu minula a po válce ji našli ve skladu. Někdo poznal, odkud umělecké dílo pochází a v červenci 1945 se socha vrátila zpátky do Polné.

Bylo po válce, jenže co s poškozeným pomníkem? Pomník byl z jedné strany otesaný a nevzhledný, tak někoho napadlo podstavec o 180 stupňů otočit. Tím by se na stranu do náměstí dostal reliéf ženy a otesaná strana by mířila k domům.

Časy plynuly a v roce 2008 se konečně podařilo vrátit sochu do podoby, jakou měla původně - s tvářemi legionářů, se sochou na vrcholu a podstavcem tak, jak to vymyslel sochař Jan Dušek ve dvacátých letech.