Pomník padlým v Polné se měnil tak, jak se měnilo dvacáté století. Původní podobu dostal až po 68 letech
Měnily se doby, měnily se i pomníky. Ten, který v Polné vystavěli padlým sousedům, by mohl vyprávět. Po první světové válce postavili pomník, jenže za druhé války na něm vadila legionářská výzdoba. Reliéfy odstranili, bronzovou část odvezli a po válce ještě otočili podstavec.
První nápad na to vybudovat v Polné pomník padlým sousedům přišel už za války. Vídeňský továrník, který měl strýce v Polné, nabídl velký obnos peněz na připomínku zemřelým vojákům. Jenže válka ještě trvala a na budování pomníků nějak nebyla nálada. Vedení města nakonec přemluvilo podnikatele, aby daroval obnos na místní sirotčinec.
V září roku 1929 už se dílo podařilo a na náměstí stál kamenný podstavec s tvářemi legionářů a reliéfem skloněné ženy. Nahoře na něm stála bronzová socha truchlící dívky. Jenže přišly doby Protektorátu a války a Němci nařídili odstranit všechno, co připomínalo svobodné časy a národní hrdost. A tak musely pryč tváře legionářů. To byl rok 1940. Dochovaly se unikátní fotky polenských zedníků, kteří s dlátem v ruce odsekávají obličeje vojáků.
Další zásah dostal polenský pomník padlým o tři roky později - v roce 1943. Chyběly suroviny ve zbrojařském průmyslu, a tak došlo na bronzovou sochu ženy na podstavci. Odvezli ji do Prahy a tam se měla truchlící za mrtvé proměnit na součást těžkých zbraní. Naštěstí zkáza sochu minula a po válce ji našli ve skladu. Někdo poznal, odkud umělecké dílo pochází a v červenci 1945 se socha vrátila zpátky do Polné.
Bylo po válce, jenže co s poškozeným pomníkem? Pomník byl z jedné strany otesaný a nevzhledný, tak někoho napadlo podstavec o 180 stupňů otočit. Tím by se na stranu do náměstí dostal reliéf ženy a otesaná strana by mířila k domům.
Časy plynuly a v roce 2008 se konečně podařilo vrátit sochu do podoby, jakou měla původně - s tvářemi legionářů, se sochou na vrcholu a podstavcem tak, jak to vymyslel sochař Jan Dušek ve dvacátých letech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.