Polnou prošel průvod se štětkou a vápnem

Vyhlášení samostatnosti proběhlo ráno v pondělí 28. října v Praze. Na Vysočinu se dostávaly první zprávy kolem poledne. Telegrafem, někdy i telefonem, ale většinou po železnici. Třeba v Polné se lidé dozvěděli o převratu od vojáků, kteří prošli městem a měli na čepicích červeno-bílé pásky místo rakouských symbolů. Lidé přestávali pracovat a scházeli se v ulicích. Večer přijela lokálka ozdobená a ověnčená a to, co se zatím jen povídalo, bylo najednou potvrzeno.

První začali slavit mladí, procházeli městem, postupně se k nim přidávali starší a z oken začaly vlát první červeno-bílé prapory. Modrý klín tehdy ještě neměly. Průvod zpíval všechny zakázané písně: Kde domov můj, Hej Slované nebo Slovan jsem. Hlahol bylo slyšet na kilometry daleko, a tak do městečka přicházeli další lidé z okolních vesnic.

Někteří plakali, protože se konečně dočkali. Jiní byli opatrní, co kdyby se to ještě zvrtlo, a tak se radši zavřeli doma anebo hlasitě varovali, že ještě není vyhráno.

V úterý nešel nikdo do práce, všichni stáli na náměstí a čekali na nové zprávy. V polenské kronice se dnešní člověk dozví podrobnosti o tom, jak to naši předkové prožívali. Třeba když se pálil žluto-černý rakouský prapor. Polili ho petrolejem a zapálili a lidé nadšením křičeli. Nebo odstraňování rakouských symbolů z domů. Průvod měl červeno-bíle ozdobený žebřík. Měli sekery na plechové cedule a štětky s kyblíky plnými vápna na zabílení německých nápisů. Nápisy a orly nejprve pomazali vápnem a potom utrhli a shodili dolů, kde je dobíjeli sekerami. „Tati, proč sundávají ty černé ptáky?“ ptal se nepatrný maličký občánek tatíka, který ještě oblečen ve vojenském, hocha za ruku vedl. „Inu víš, oni ti ptáci pořád jen žrali a nic nenesli, tak musí dolů,“ vysvětloval otec, píše kronikář.

Konaly se slavnostní bohoslužby a taky se rychle přejmenovávaly ulice. Třeba v Lukách najednou měli Wilsonovo náměstí nebo Masarykovu a Kramářovu ulici.
A jak to prožívali muži, co byli na frontě? „Panika k nepopsání, vojáci chytají se vlaků a na střechách, stupátkách vagonů se zachraňují,“ zaznamenal kronikář v Lukách nad Jihlavou. Radost pomalu střídaly starosti všedního dne. Jak zajistit pořádek, jak se rozdělit moc na radnicích, jak uživit vracející se vojáky. Ale o tom zase někdy jindy.