Plukovník ing. Jiří Vávra: Strach je dobrá věc

I ve své funkci velitele letecké základny létat může, měl by a dokonce musí. Jak to vypadá v kokpitu vrtulníku? Mají piloti klimatizaci? „Fungují tam větráky, funguje tam proud vzduchu, takže v těchto vedrech tam panují lepší podmínky než tady na zemi. Mil Mi – 17, 171, tak tam žádná klimatizace není, tam se spoléháte na proud vzduchu, ale dají se otevřít dveře, okno. Ale modernější stroje Mi – 24 jsou vybaveny klimatizací a piloti si mohou udělat klima,“ vysvětluje Jiří Vávra.

Ve své profesionální kariéře byl na několika vojenských zahraničích misích. Poprvé to bylo na území bývalé Jugoslávie, v Bosně a Hercegovině v roce 1996. Velmi těžké je pro vojáka odloučení od rodiny, plukovník Jiří Vávra zavzpomínal, jak tehdy fungovalo spojení s domovem za pomocí satelitního telefonu. „U toho satelitního spojení je čtyř až pětivteřinové zpoždění. A pokud člověk na druhém konci nepočkal ty čtyři vteřiny až doběhnul hovor a začal vstupovat do mluvení, skončilo to tak, že se nikdo nedozvěděl nic,“ vzpomíná nový velitel letecké základny v Náměšti nad Oslavou plukovník Jiří Vávra.

Vojenský život na misích je nabitý prací. V Afganistanu se například pracuje sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. „Ta mise je nejtěžší pro ty, které necháváme doma,“ vysvětluje Jiří Vávra. Manželka je ta, která na vše zůstane doma, voják si přečte e-mail, vyslechne, ale nic s tím nemůže udělat. „Kontakt s rodinou ale usnadňuje návrat z té mise. Vztah po návratu je intenzivnější.“

Co strach, jak často vojáci tuto emoci prožívají? „Kdo říká, že se nebojí, to je špatně. Strach, ale v tom dobrém slova smyslu, má každý. Je možné ho odbourávat tím, jak je voják připraven na svou činnost. Strach je pojistka, je to znamení sebereflexe. Žádný výcvik nepřipraví na vše.“

A o čem hovoří profesionální vojáci? „Když se sejdou piloti, tak 90% svého času prolítají, alespoň virtuálně,“ směje se Jiří Vávra.