Petr Spilka: Po černobylské havárii naši zaměstnanci při odchodu z dukovanské elektrárny zářili

„Velký projekt, na kterém se podílím, je LTO, to nejsou lehké topné oleje, ale takzvaný Long Term Operation, čili dlouhodobý provoz. Chtěli bychom je provozovat minimálně o deset, nejlépe o třicet let déle než je projektová životnost. Paní předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová říká, že technicky jsme v pořádku, ale ty dokumenty pokulhávají. To se dá napravit,“ popisuje Petr Spilka.

Z věží se kouří, je to dobré

Původní projekty na elektrárnu v Dukovanech byly podle ruského vzoru, ale v současné době je tam vše jiné. „Jediné, co zůstalo, je to, co je zakopané nebo v kabeláži ve zdech zalité na kabelových lávkách, jinak nezůstal kámen na kameni, prakticky všechno je tam obnovené. Letos 3. května zahájí 1. blok třicet let od spuštění,“ upozorňuje Petr Spilka.

Jaderná energetika je podle bývalého tiskového mluvčího elektrárny branže, kde je velmi malá fluktuace, lidé tam pracují od nástupu až do odchodu do důchodu. „Když přijíždím k elektrárně, tak si říkám: do té krajiny to teda moc nepatří, ale z věží se kouří, i když to není pravda, z nich se páří, ale já si to říkám jako laici, z těch věží se kouří, tak je to všechno v pořádku,“ usmívá se jaderný fyzik Petr Spilka.

Spolupráce států RVHP

Po dokončení vysokoškolského studia na Katedře jaderné fyziky ČVUT Petr Spilka nastoupil v Plzni, dnes Škoda – jaderné strojírenství na Bolevci. Tehdy ještě fungovala RVHP, pracovali proto se zahraničními kolegy z NDR, Sovětského svazu, Maďarska.

„Pracoval jsem v projektu, kde se zkoušela diagnostická kazeta. Na začátku palivové kazety, to je svazek palivových trubiček, se dal ventil a tím se přiškrcoval průtok kazetou, až někde začala v těch horních částech voda vařit. To je špatně. A Maďaři se pokoušeli akustickými analýzami najít místo toho varu,“ popisuje svoji práci po vysoké škole Petr Spilka.

Moje rodné Znojmo mě zklamalo, asi byli ve vedení zpátečníci

V roce 1984 Petr Spilka přešel do jaderné elektrárny v Dukovanech. „Tehdy mě zklamalo mé rodné město Znojmo. Když se stavěly Dukovany, plánovalo se, že část lidí bude bydlet v Třebíči a část ve Znojmě, ale Znojmo to odmítlo. Tehdy byli u moci nějací zpátečníci, nevím, z čeho měli strach. Zareagoval Moravský Krumlov, ale já si pro budoucí život vybral Třebíč. To je krásné město, vybral jsem si dobře.“

Lidé se o Černobylu dozvěděli z Hlasu Ameriky

Dva roky poté, co Petr Spilka nastoupil do Dukovan, se stala havárie v jaderné elektrárně v Černobylu. „My, co jsme poslouchali zahraniční rozhlas, tak jsme věděli, co se děje. Lidé v elektrárně, co měli službu a neposlouchali Hlas Ameriky, Svobodnou Evropu byli určitě vyplašení, protože najednou venku naměřili radioaktivitu,“ popisuje hodiny po tragédii jaderný fyzik na události devadesátých let.

„Vzpomínám, že když v den, kdy měřáky zaznamenaly radioaktivitu, odcházeli lidé domů, tak při odchodu z elektrárny v rámech pískali. Ono tehdy pršelo a jak šli venkem těch dvě stě metrů, tak jim to déšť spláchl na hlavu a oblečení. Museli jsme ty rámy přenastavit na vyšší úroveň. Po čase se to pochopitelně vrátilo na původní hodnoty,“ vzpomínal v Dobrém dopoledni Petr Spilka.