Petr Číhal začal zdravotní školu studovat v roce 1978. Teď pracuje jako vrchní sestra

„Představte si situaci, kdy vám je 15 let, máte 158cm a přijdete do budovy, kde je 350 bab a já. Jedinej chlap. Jak se jsem cítil? Hrozně! Měl jsem štěstí, že se mě ujaly dvě současné kolegyně, tehdy studentky druhého ročníku a dovedly mě do té správné třídy,“ vzpomíná na přijímací zkoušky na zdravotnickou školu v roce 1978 Petr Číhal.

Když do školy nastoupil, byl jediný muž - student na škole. Ve čtvrtém ročníku už byli v nižších ročnících dva spolužáci. „Byli jsme hodně využívání panem školníkem. Při přesunu věcí z bodu A do bodu B. Jinak jsem se s nimi potkával jen ve středu dopoledne při praxi,“ usmívá se sympatický zdravotník.

Musel jsem se postarat o novorozené miminko


Na praxi mu nebylo odpuštěno vůbec nic. V 18 letech se musel postarat o novorozeně. „Poprvé v životě jsem držel čerstvě narozené miminko a musel jsem se s tím popasovat. Dali mi ho do ruky: tak ho zvaž a změř.“ Petr Číhal miminko zvážil dobře, ale s jeho délkou byl trošku problém.

„Dal jsem ho do toho korýtka, kde se miminko měří a vítězoslavně vykřiknu: 36cm. Přiběhla paní staniční, zmáčkla mu kolínka a hlásí: 52. Opravte to,“ směje se Petr Číhal při vzpomínce na praktickou část studia na střední zdravotní škole.


Sesterský čepec mít nemusel

Studoval v době, kdy se spousta lékařského materiálu musela vyrobit. Různé tampony, skládané čtverce. „To byla jedna z mála činnosti, kde moje velké ruce nejevily velkou známku ochoty se to naučit.“

Pacienti na něj v době studií reagovali spíše překvapeně. „Sestřičky chodily v zástěrách a v čepcích, ten já neměl, poznali to hned, že jsem chlap. Potom většinou nastoupil stud, obava, jestli něco umím nebo ne, ale s negativními reakcemi jsem se nesetkával,“ vzpomíná vrchní sestra kardiologického oddělení jihlavské nemocnice Petr Číhal.


Měl jsem žaludek až v temeni

Do roku 1991 pracoval jako instrumentář na sále. Pak nastoupil k záchranné službě. Byl u zrodu letecké záchranky v kraji Vysočina. „Když jsem poprvé letěl, zažil jsem těžké chvilky. Kolegové se na mě domluvili a trošku s helikoptérou cukli. Měl jsem pocit, že jsme se propadli tak o 100 metrů. Měl jsem žaludek až v temeni a chvíli jsem uvažoval o tom, jestli na to mám,“ zavzpomínal v Tandemu na roky strávené na záchrance Petr Číhal.

Jaký rozdíl je mezi prací v terénu a v nemocnici? „V nemocnici máte dveře. Zavřeme, ošetřujeme, potřebujete se soustředit na práci. Doma v kuchyni jim nemůžete říct: jděte do obýváku, když jsou doma. Děláte pod přímým dohledem toho svědka nebo příbuzného. Jste na očích, musíte dávat pozor na každý pohyb, na každé slovo. To je ten největší rozdíl,“ uzavírá Petr Číhal, vrchní sestra kardiologického oddělení jihlavské nemocnice.