Pěší jihlavský pluk

Představte si Vysočinu rozdělenou na poloviny. Na přibližné spojnici Jihlava - Žďár nad Sázavou probíhala hranice. Kdo žil od čáry nalevo - severozápadně- třeba v Havlíčkově Brodě, Chotěboři, Polné nebo Humpolci, ten rukoval k čáslavskému pluku. A ta druhá polovina, tedy Novoměstsko, Třebíčsko, Velké Meziříčí a Třešť, měla posádkové město Jihlavu.

Pojďme se dneska zaměřit na jihlavský 81. pěší pluk. Slavnostní přísaha se konala 2. srpna 1914 na náměstí a odtud mířily jednotky vlakem na východ do Haliče. V prvních bitvách stálo štěstí na straně rakouských vojsk. Velitel plukovník Lüftner psal na jihlavskou radnici dopisy, jak si naši muži vedou.
„Je mi ctí oznámit slovutné obecní radě města Jihlavy, že pluk 24. srpna 1914 prodělal křest ohněm. Pět hodin stál pevně a neochvějně v líté dělostřelecké palbě,“ píše se v prvním listě.

„Své nejkrásnější vavříny získal ale jihlavský pluk 30. srpna. Z předsunuté pozice v první linii bojoval od půl šesté ráno do šesti odpoledne s velkou nepřátelskou přesilou a způsobil Rusům značné ztráty.“

Radnice nechala dopis vylepit na nárožích, aby si tu slávu mohli všichni přečíst. V listopadu 1914 přišel do Jihlavy další polní list od plukovníka 81. pěšího pluku. Objevil se zase na plakátech i v novinách: „Útokem hnal se statečný regiment k nepadnutí. Dvakráte útok ztroskotal o nastalou palbu nepřátel, o jeho strojní pušky a dělostřelectvo. S bezpříkladnou houževnatostí, pohrdáním smrtí a statečností hnal se pluk potřetí útokem. Nepřítel vzdal se dalšího odporu a ustoupil valem zpět.“

Nebylo ale vždycky takhle dobře. Historik Zdeněk Jaroš píše, že naše vojáky v roce 1914 čekal měsíc a půl strávený v zákopech. Protože byl podzim, zákopy byly plné bláta a pak i sněhu. Na zimu se jihlavský pluk přesunul do Karpat. Neměli dostatečné oblečení, dostávali málo jídla, byla tuhá zima a hlavně čeští vojáci nebyli moc ochotní nasazovat svoje životy. Když si měli vybrat, jestli se v těžkém terénu budou probíjet ke své ustupující jednotce, nebo se raději nechají zajmout, volili druhou možnost.

V roce 1917 se jihlavský pluk zúčastnil bitvy u Zborova, kde nastoupily taky českoslovenští legionáři. Takže je docela možné, že tam proti sobě stáli lidé z jedné vesnice nebo dokonce z jedné rodiny.

V posledním roce války se lidé z Vysočiny dostali s 81. pěším plukem do Itálie na Piavu.