Organizace České srdce

V Kronice Vysočiny už jsme několikrát narazili na to, že za války bylo na vesnici těžko, ale ve městě ještě hůř. Jídla bylo málo a každý metr půdy na pěstování zeleniny byl dobrý. Hlad ve městě byl proto mnohem větší než na vsích, kde u každého domku byla zahrádka.

Pokud měl někdo v Praze příbuzné na vesnici, posílal tam děti na vykrmení. Situace byla opravdu vážná - děti byly bledé a podvyživené, ve školách usínaly a omdlévaly hladem. Jenže ne všichni měli to štěstí mít babičky na vsi, a tak na podzim roku 1917 vzniklo České srdce. Organizace, která měla za cíl pomoci chudým a hladovějícím českým rodinám a dětem. Třeba Nížkov u Polné už na Vánoce 1917 přijal 12 dětí z chudých pražských rodin. Kronikář o tom napsal: „Vzduchem, mlékem a krajíci chleba zčervenali jim záhy jejich pobledlé tváře. Těsně před převratem se pak tyto děti posílené a národu zachráněné, vrátily domů. Za nimi putuje do Prahy 160 kg mouky, 26 bochníků chleba, med, kroupy sádlo atd. Nebyli tedy na venkově jen samí krkavci.“

Chudé pražské děti, které přijížděly na Vysočinu, byly opravdu vítány, nehledělo se na ně jako na vyžírky. Na nádraží je vítaly celé delegace - třeba jako v Německém Brodě v červnu 1918. Mluvilo se o nich jako o národních hostech, o budoucnosti českého národa. V menších vesnicích se děti rozptýlily do domácností, ve větších městech bydlely pohromadě. Třeba ve zmiňovaném Brodě bydlelo na 600 hochů z Prahy v barákové kolonii. Tu postavili původně pro uprchlíky, nakonec ale posloužila i české mládeži. Byla tam vlastní kuchyně, elektřina, bylo to samostatné město ve městě. Ale o tom zase až příště.