Obchody byly prázdné. Kdo si nepřivstal, nenakoupil. Tak vzpomíná na 21. srpen 1968 Jiří Kmoníček
Igelitka plná filmů a fotografií zbyla Jiřímu Kmoníčkovi z Brtnice jako vzpomínka na 21. srpen 1968. Tehdy byl v městečku na Jihlavsku na prázdninách.
Dnes ve stejném domě žije trvale, a i po padesáti letech si tehdejší události jasně vybavuje.
„Brzo ráno mě probudila matka a řekla: Jirko, jsme okupovaný,“ vzpomíná Jiří Kmoníček. Tehdy mu bylo čtrnáct let. Poslouchali rádio, ale víc informací neměli. To, že se něco děje, bylo znát především v obchodech. „Kolem deváté šli naši nakoupit zásoby a zjistili, že už je všechno vykoupený. Ostatním to docvaklo daleko rychleji,“ říká, dnes už s úsměvem.
Tanky Brtnicí jen projely. Zastavily až na Kolíblu
Tanky do Brtnice vjely až za tři dny. Přijely od Třebíče a mířily na Jihlavu. Ležení měly na kopci zvaném Kolíbl nad dnešním krajským městem. V Brtnici se nezastavily. Chalupa, ve které žije Jiří Kmoníček, stojí v kopci směrem na Jihlavu. Průjezd tanků tak měl mladík jako na dlani. Využil toho a fotografoval. „Některý jsem vyvolal, někde to bude v krabici,“ dodává.
Otec přijel z Prahy na motorce. Kličkoval mezi tanky
Otec Jiřího Kmoníčka byl v ty dny v Praze, kde tehdy rodina žila. Neměli o něm žádné informace. „Tenkrát tady byl telefon jen na poště,“ vzpomíná. Když otec po třech dnech na motorce dorazil, vyprávěl, jak to v Praze vypadá: „Tanky byly zaparkovaný v podstatě po celý Praze,“ pamatuje si ještě dnes jeho syn.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.