Zlínští filharmonici provedli v Jihlavě díla Schumanna, Mendelssohna a Beethovena. Sál byl plný
Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín zahrála v jihlavském Domě kultury další koncert ze seriálu vážné hudby Vysočina sobě.
I když se to zdá být neuvěřitelné, na jeviště se vměstnaly čtyři desítky muzikantů a plný sál se mohl kochat díly slavných skladatelů.
"Filharmonie je symfonický orchestr, který čítá, konkrétně naše filharmonie, přes osmdesát hráčů a skládá se ze smyčcových nástrojů, dechových nástrojů a bicích nástrojů," vysvětluje základní popis pojmu filharmonie Veronika Petrášová, produktová manažerka Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. Právě toto těleso se ujalo provedení již třetího koncertu ze seriálu Vysočina sobě. Tentokrát diváci slyšeli díla Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.
V Jihlavě hráli zlínští symfonici poprvé. "Člověk se rozhlédne, poslouchá, jak kdo mluví. Když jsou všichni na pódiu, tak nejhorší místo pro poslech je na dirigentském stupínku. Proto jsem se ptal lidí, jak to zní," popisuje dirigent Jiří Šedivý, jak si ověřoval akustiku sálu. Sám si jihlavský koncert zvolil jako místo pro setkání s rodiči. "Žiju s rodinou v Ostravě a pocházím z Prahy, kde bydlí rodiče, tak se často nevídáme. Na půl cesty jsme se sešli," říká. V Jihlavě hrály čtyři desítky hudebníků. V plném počtu jich má zlínská filharmonie osmdesát.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
