Nejtěžší úkol pro sochaře? Jiskra v oku.

„Už jako malý kluk jsem rád kreslil, na všechno, co se dalo, třeba na krabice od bot. Maminka mě v tom podporovala, a když jsem začal uvažovat o svém povolání, chtěla mě dát na malíře pokojů. To jsem odmítl, a vyučil jsem se brusičem skla ve Světlé nad Sázavou,“ připomíná začátky své umělecké dráhy Petr Šebesta.

Poté pracoval v dílně v Josefodole. K první zakázce se dostal náhodou.
„ V lomu jsem si zkoušel škrabat do kamene. Všiml si mě německý partner naší firmy, přinesl mi obrázek s reliéfem, a zeptal se mě, jestli to zvládnu. Já přikývl, a tak mě nezbývalo nic jiného, než si koupit nářadí, a pustit se do toho,“ usmívá se při vzpomínce světelský kamenosochař. Dílo se podařilo, a začaly přicházet další zakázky.

„Postupem času jsem si koupil také hlínu, abych se naučil modelovat a dostal postavy „do ruky“, pak teprve jsem začal vytvářet podobizny do kamene,“ podotýká Šebesta. Jeho obor se nazývá hřbitovní architektura, Petr je autorem bezpočtu pomníků, např. těch, které nám připomínají tragicky zesnulé hokejisty při pádu letadla v Rusku.

Nejnovějším dílem, které vzniklo v pod rukama Petra Šebesty, je podobizna generála, československého prezidenta Ludvíka Svobody. Bude vystavena v rodišti tohoto vojáka a politika, v Hroznatíně na Třebíčsku. Co bylo při její tvorbě nejtěžší? Petr bez rozmýšlení odpovídá: „Oči a ústa. Je velkým uměním vytvořit oči tak, aby měly jiskru, aby vás pozorovaly ze všech úhlů pohledu. A ústa musí mít přesný výraz, jaký je na předloze.“ Světelský kamenosochař tohle ovládá, jak sám říká, dostal teto dar „shora“, a tak ho využívá.