Nejstarší spořitelna zahájila činnost v roce 1825. Největší obnos vložil císař František I.

Češi ovšem nechtěli zůstat pozadu, a tak velmi brzy podal policejní ředitel a guberniální rada Josef von Hoch návrh na založení spořitelny v Praze.

Od roku 1823 začal vznikat základní fond spořitelny, který se měl stát zárukou pro budoucí střadatele, že nepřijdou o svoje peníze. Jako první vložil své peníze do fondu budoucí spořitelny Rudolf kníže Colloredo-Mansfeld, a to 300 zlatých. Stejnou částkou se k němu přidalo třiadvacet českých šlechticů a další podporovatelé z řad průmyslníků a podnikatelů.

Největší obnos, 2000 zlatých, vložil císař František I. A tak mohla 12. února 1825, symbolicky v den císařových narozenin, zahájit svou činnost Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy.

Postupně se vžil kratší název Böhmische Sparkasse – Spořitelna Česká. Jejím cílem bylo pomoci chudším vrstvám obyvatel, aby si tvořily finanční rezervu pro případ nemoci, stáří či nezaměstnanosti, čímž se u nich měla podporovat spořivost a pracovitost.