Nejlepší repliky historických luků jsou z tisu. Jeho dřevo se chová jako přírodní laminát
Lukostřelba je olympijský sport, a od své historické předchůdkyně se v mnohém liší. Především už nepoužívá dřevěné luky, ale sofistikované sportovní náčiní z nejmodernějších materiálů.
Přesto se najde spousta nadšenců, kteří se k rytířským časům rádi vracejí. Jedním z nich je i Jaroslav Gottfried z Třebíče.
„Řekl jsem si, co bych se ještě v životě chtěl naučit. Vzpomněl jsem si na knížku od E. T. Setona Dva divoši, kde kluci se učili lesní moudrosti, a mimo jiné se učili střílet z luku,“ popisuje začátky své záliby v lukostřelbě Jaroslav Gottfried. Tehdy pátral po internetu, a zjistil, že je několik druhů lukostřelby. Jemu se zalíbila ta historická.
Luk z tisového dřeva je pružný a pevný
Některé luky si Jaroslav Gottfried koupil od zkušených odborníků. „To je sklolaminát, dřevo a rohovina,“ ukazuje na repliku historického luku. Koupil si ho v Maďarsku, stejně jako nejdelší luk z tisového dřeva. „Tisové dřevo je přírodní laminát. Vnější část pod kůrou má světlejší barvu, dřevo je ohebné a pružné. Vnitřní část je tmavší a velmi pevná,“ popisuje.
Jaroslav Gottfried ale luky po absolvování kurzu i sám vyrábí. Jsou z jasanového dřeva. „Vybere se minimálně dvoumetrový špalek jasanu, který se zatře na obou koncích latexem a nechá se dva až tři roky sušit. Potom se naštípe na tyče,“ popisuje postup výroby. Tyče je pak třeba postupně ohýbat na takzvané tilerovací tyči.
Tětiva nemusí být ze zvířecí šlachy. Tolerují se moderní materiály
Historická lukostřelba samozřejmě respektuje nejen dobovou podobu nářadí, ale i způsob střelby. Jedinou výjimkou jsou tětivy. „Toleruje se, že nemusí být nutně použit historický materiál. Tětivy se dělaly ze šlach,“ říká Jaroslav Gottfried, a ukazuje, že luky mají tětivy z moderních syntetických materiálů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
