Nejkvalitnější obaly od čokolád se dají rozbalit a znovu slepit, největší neštěstí pro sběratele jsou slabé plastové obaly, říká jejich sběratel Luděk Doležal
Sametová revoluce odstartovala i sběratelskou vášeň Luďka Doležala. V 90. roce, podobně jako řada dalších lidí z Česka, začal pracovat v Německu. A dcerám ze svých pracovních cest vozil jako dárek čokolády. Od té doby posbíral obaly od čokolád ze 62 států světa.
„Samozřejmě obchody, to bylo pro nás tenkrát nezvyklé lákadlo,“ vzpomíná sběratel. Dcerám chtěl vozit stále nové druhy. Ony měla radost z obsahu, Luděk Doležal zase z obalu. „Pořád jsem jim chtěl kupovat jiné. Nechtěl jsem brát stejné druhy, tak jsem vybíral. Schválně jsem chodil do různých obchodů, abych ty obaly měl co nejpestřejší. Holky vždycky snědly čokoládu, já jsem schoval obal a pak, když jich bylo už víc, bylo mi to líto vyhodit,“ usmívá se nad začátky své sběratelské vášně.
Ty kvalitnější obaly se dají podle Luďka Doležala rozdělat, znovu zalepit, proto jsou pro sběratele ideální, protože se dají dobře skladovat, dobře drží, nepotrhají se. „Ale neštěstí jsou ty šizené, slabé, plastové, které ani při sebevětší opatrnosti člověk nedokáže neroztrhnout,“ vysvětluje.
Má sběratel obalů rád čokoládu? A dokáže nějaký obal vyhodit?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
