Natrénovat vykulené oči před zrcadlem dalo velkou práci, směje se hodický Jožin z bažin
Tři, dva, jedna start, a jedno originální plavidlo za druhým se odráží k závodu v dalším ročníku neckyády v Hodicích.
Fantazie stavitelů nezná mezí, a tak se po vodní hladině na náměstí v Hodicích projel celý pustý ostrov s palmou, fotbalové hřiště i s brankou nebo rodinka na dovolené, kde nechyběl slunečník ani soudek piva.
V zelené barvě nastupuje Jožin z bažin na plavidle z rákosu. Nejprve se mu nedaří udržet je pohromadě a lopatou, totiž pádlem, pádlovat ve stoje, ale po chvíli nachází svůj plavební grif vsedě, se také rozjíždí. Z publika se ozýval smích, povzbuzování i potlesk.
Rákos, palety a PET lahve
„Dali jsme kolektivně hlavy dohromady a přišli s nápadem na Jožina,“ směje se třiatřicetiletý Roman Navrátil po soutěži. Kolektiv znamená jeho bratranec a on. Plavidlo si postavil sám: „Dopoledne jsem zašel na rákos, chtělo to hodně rákosu. Pak dvě palety, hromada petflašek se vzduchem a bylo to.“
Na hlavě má Jožin kuželový klobouk svázaný ze sena provázky na dvou místech a kulí strašidelné oči: „Tohle vyžaduje dlouhou přípravu! Natrénovat před zrcadlem vykulené oči tak, aby to vypadalo jako rozříznutý pingpongový míček, to chce cvik!“ směje se.
Diváci Jožina ocenili
Trénink neměl žádný, s rákosovým plavidlem se pustil rovnou na vodu. „Trochu mi to trvalo, než jsem vychytal tu taktiku,“ krčí rameny. Za sebou má podobných vystoupení více. „S vlastním plavidlem jsem tu prvně. V minulých letech jsme to většinou prodiskutovávali kolektivně, ale letos jsem se odhodlal sám. Loni jsme měli jízdu na kole, to bylo hodně pěkné,“ usmívá se Roman Navrátil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
