Na Taiwanu fouká vítr jinak než na Vysočině, říká učitelka čínštiny Jennifer Wang

Jennifer Wang
Jennifer Wang

Jako dobrovolnice přijela Jennifer do České republiky před deseti lety učit. Od roku 2008 do roku 2010 byla v Třebíči, kde učila čínštinu na katolickém gymnáziu. Pár měsíců před odjezdem domů potkala svého budoucího manžela.

„Zůstali jsme v kontaktu přes Skype a po roce jsem se za ním do České republiky vrátila, abych viděla, co s námi bude dál. Už jsem zůstala. Tak jsem tady,“ směje se sympatická mladá žena.

Jennifer se v České republice líbí. Když má volno, hraje badminton a plave, chodí si každou středu poslechnout skupinu kytaristů a má ráda české písničky. Z české kuchyně jí chutná guláš a vánočka.

Doma s manželem mluví anglicky, ale pokouší se mluvit také česky. „Neumím česky dobře, ale učím se. Čtu knihu, četla jsem jenom asi deset stran,“ říká Jennifer česky. Snaží se poctivě vyslovovat a pro slovesa a číslovky nejprve v duchu hledá správný tvar. „Měla jsem učitelky, dohromady asi tři. Myslím, že to byly moc dobré učitelky, ale já jsem nebyla dobrá studentka,“ se smíchem přiznává také učitelka jazyků.

Učí jazyky a překládá

Jennifer Wang mistrně vládne jinými jazyky. Na Taiwanu vystudovala jako hlavní obor japonštinu a anglicky mluví také plynně. V České republice učí nejen čínštinu, ale také japonštinu a začátečníky angličtinu. Hodiny mívá doma nebo doma u svých studentů, s některými chodí do kaváren nebo restaurací, některé hodiny vede přes Skype. Studenty má většinou dospělé, ale nejen ty: „Teď mám studentku, které je patnáct let, učí se čínsky a je velice, velice chytrá. Nejmladší má asi osm let a učí se japonsky,“ říká Jennifer.

Jak s čínštinou začít, podle učitelky vždy záleží na konkrétním studentovi. „Vždycky se ptám, jestli už z jazyka něco znají a na to pak navazujeme. Ty úplné začátky můžeme přeskočit. Pokud už je to dlouho, co se z čínštiny něco naučili, tak zase raději opakujeme, je to individuální. Ale pokud je student úplný začátečník, tak je nejdůležitější výslovnost. Aby si řekl: aha, tak tohle je čínština.“

Má pro nás snazší jméno

Výslovnost je pro nás Evropany totiž dost obtížná. Sama Jennifer si raději dala jméno anglické, abychom jej dokázali vyslovit, na rozdíl od jejího skutečného jména. I český manžel Jennifer zatím zná z čínštiny jen základní fráze, takže na výletech za její rodinou mu pomáhá jako tlumočnice.

Rozdíly v kultuře a v myšlení se podle Jennifer dají v manželství zvládnout, i když, jak se smíchem dodává, v každém páru se něco najde. „My jsme například úplně na začátku měli problém s větráním. Lidé na Taiwanu otevírají okna na obou stranách domu, vpředu i vzadu, protože chtějí čerstvý vzduch. Tady po mně manžel chtěl, ať máme otevřené buď okno, nebo dveře, nebo okno vždycky jen na jedné straně domu. Vůbec jsem to nechápala, až jednou průvan strašně bouchnul dveřmi. Od té doby to jeho pravidlo dodržuju. Víte, my na Taiwanu máme úplně jiný vítr, fouká jen jedním směrem. Ale u vás se točí a tancuje a fouká přerývaně a zvedá se a tak. Je to moc zajímavé,“ vypráví Jennifer Wang.

Kromě učení a překládání z jazyků, které zná, by ráda přiblížila kultury obou zemí. „Chtěla bych se stát mostem, který Česko a Taiwan spojuje,“ vysvětluje své plány do budoucna.

Zatím najdeme od Jennifer pár informací na internetové stránce.