Na kůru si lehnu na lavici, dívám se do Santiniho kleneb, a nechám se unášet hudbou, říká Marika Pečená

„Na kůru v kostele hlídám situaci, lehnu si na lavici, koukám se do Santiniho kleneb, a u toho si přemýšlím. A nebo třeba kolem dvou věží lítají rorýsové, to všechno k zážitku z festivalu patří,“ říká umělecká ředitelka festivalu Marika Pečená.

A produkční Hana Konvalinková nabízí další milý zážitek: „Ta atmosféra koncertů v Želivě je umocněna tím, že když začíná koncert, svítí ještě slunce, když skončí, svítí už hvězdy, a otvírá se klášterní obchůdek, takže nejenom duch je sycen, ale také tělu se dostane něčeho dobrého, a většinou je to klášterní pivo.“

V roce 2010 byl klášter v Želivě prohlášen za národní kulturní památku. Premonstráti přemýšleli, jak podtrhnout význam kláštera, a přišli s nápadem festivalu duchovní hudby. Od té doby se v Želivě koná Musica Figurata.

Jaká je vlastně duchovní hudba, a proč bychom ji měli poslouchat? Hana V. Konvalinková říká:
„Já si myslím, že hudba odráží dobu, ve které vznikla. Proto je třeba dnešní hudba, i pop, tak rychlá. Duchovní hudba nás nutí k zastavení, k zamyšlení, je to hledání našich kořenů.“
Při jejím poslechu může dojít i na slzy, duchovní hudba totiž uvolňuje emoce. I přes to je ale řada světských činností, které se při poslouchání zvuků varhan a klavíru dají provozovat.

„Například skvělé je u toho žehlit, dobré je to kombinovat s lahví vína,“ říká s úsměvem produkční festivalu Hana Konvalinková.

Duchovní hudba ale patří hlavně do krásných prostor, které v klášteře v Želivě, navíc zrekonstruované, určitě najdete. Festival potrvá do 24. srpna. Více na www.musicafigurata.cz