Na festivalu Korespondance opět vystoupí skupina seniorek z Vysočiny. Tentokrát s izraelskou choreografkou
Není důležité, jak jsme staří, jak vypadáme, nebo jestli se umíme dokonale hýbat, zatančit si může každý.
S tímto přístupem se už po několikáté rozbíhá účast seniorek z Vysočiny na mezinárodním festivalu Korespondance ve Žďáře nad Sázavou. Po společném tanci s mexickým souborem Foco Al Aire a v dalším roce se slovenskou tanečnicí Petrou Fornayovou chystá letošní tanec izraelská choreografka Galit Liss.
Tanec je proces
Galit Liss tvoří tanec jinak, než bychom čekali. Každé její dílo vzniká přímo na místě a vyvíjí se podle toho, kdo a jak tančí. Nejdůležitější je na něm samotný proces. „Na začátku se s těmi ženami seznámím. Mě zajímá, jak žijí, co rády dělají, dívám se, jak se pohybují a podle toho začínám poznávat jejich životní příběh. To je jedna část mé práce. Další část, a tady už využívám své metodologie, je přivést tělo na pódium. Pracuji s tělem jako s materiálem a je v tom mnoho vrstev. Jde o pohyb v prostoru, o to, jak svůj příběh vyjádřit pohybem,“ vypráví před jedním z úvodních tanečních workshopů na žďárském zámku.
Podobné je to s hudbou, ta také vzniká postupně. „Hudbu objevíme společně. Budu spolupracovat s českým hudebníkem. Muzikant je ve studiu, já za ním přijdu, povyprávím mu o představení. Je to, stejně jako když pracuji s muzikanty v Izraeli, také proces, na kterém dál pracujeme spolu,“ vysvětluje choreografka.
Nejlepší je být tanci otevřený a uvolněný
Pro skupinu seniorek z Jihlavy a Žďáru, z nichž některé se už podílely na předchozích projektech, je to podle vlastních slov výborné pro tělo i pro pocit, že něco tvoří společně. „Člověk musí přijít tomu otevřený, ne se stresovat, ono z toho něco vyplyne,“ usmívá se paní Helena.
S Martou Zitovou se už setkaly na předchozích tancích, a ta jen vesele potvrzuje. „Já mám pocit, že když nevím přesně, o co jde, tak na sebe nekladu takové požadavky, a nemám strach, že něco zvorám.“
Případné zdravotní potíže nebo omezení vycházející z věku nepovažují ani jedna za překážku. „Galit vždycky říká, nejděte do bolesti, dělejte tak, jak vám to vyhovuje,“ říká paní Helena a paní Marta dodává: „Mně přijde, že jediná překážka je to, že čím je člověk starší, tím se hůř uvolňuje do takové té bezprostřednosti. Jinak se tomu člověk poddává ve dvaceti, a jinak už skoro v sedmdesáti.“
Tanečnice se shodnou, že každý pohyb je lepší, než sedět doma – a místa ve skupině ještě jsou, říká Eva Dryjová, která se o tento taneční projekt stará: „Zatím je nás patnáct, máme tady holky z Jihlavy a holky ze Žďáru, ale ještě potřebujeme posílit tu žďárskou sekci, ještě bychom to mohly trochu rozjet,“ směje se.
Galit Liss bude se skupinou seniorek pracovat na online setkáních a poté se do Žďáru vrátí, aby tanec během dvou týdnů dopilovaly na prázdninový festival Korespondance.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
