Na bicí nástroje se dá hrát i úplně potichu – do sluchátek!

Bicí nástroje a perkuse jsou něco naprosto odlišného, i když u obou jde o rytmus: „U bicích se sedí a používají se všechny končetiny. Máte před sebou bubny a činely a držíte ten zemitý rytmus celé kapely nebo skladby. Na druhou stranu perkuse jsou jakákoli štěrchátka, bonga, conga, chimes, takové ty nástroje, které vydávají rytmické zvuky na doplnění rytmu skladby,“ vysvětluje Milan Polreich a dodává: „Ale nikde není psáno, že bubeník nemůže být perkusistou a naopak.“

Cvičit na bicí bez metronomu je jako lyžovat bez lyží

Musí mít člověk na bicí talent? „Je to zásadní, jinak by to nešlo. Trénink určitě je 90 % úspěchu, ale bez talentu to nejde. Pokud bubeník například dobu vynechá jako efekt, ale nevrátí se zpátky do rytmu skladby, tak nemá ideální cítění a něco je špatně. Pokud ale cvičíte léta s metronomem, který vás udrží, tak se to cítění dá trošku dotáhnout,“ myslí si muzikant.

Kromě klasické soupravy bicích nástrojů se dá hrát i na cajon (výslovnost je kachon – ze španělského slova bedna), který je našem trhu zatím docela novinkou. Podle slov Milana Polreicha je to spíše takový hobby nástroj. „Je to, jako když si bubeník s sebou nese celou sadu bicích nástrojů ve formě asi 50 cm vysokého kvádru, na kterém se zároveň sedí, takže je tam i úspora místa. Navíc ani hluk z tohoto bubnu není tak velký. Hraje se na něj jen rukama, pravá supluje basový buben a levá rytmický buben. Vevnitř je strunění, dá se to seřídit tak, aby to znělo co nejpodobnější bicí sadě.“

Trénovat rytmus můžete i za rozumnou cenu

Cenově se cajon pohybuje kolem 2.500 korun. Celá bicí souprava už je pro ty, kdo to s hudbou myslí vážně a míří někam do kapely. Základní sadu i s činely pořídíme za 10 – 15 tisíc korun a postupně se dají pořizovat další kusy.

Kdo nemůže hlukem při cvičení na bicí obtěžovat sousedy, má i jiné možnosti. „Doma se dá zkoušet na elektrické bicí sadě. Zvuk si můžete pustit do sluchátek nebo do malé reprobedýnky a pak to hraje velmi potichu. Jako hráč na bicí nástroje ale musím říct, že odskok paliček od té „gumové placky“ elektrických bubnů není stejný jako u opravdových bicích, čili je to spíš dobré pro to, aby se člověk udržel v hráčské kondici,“ říká Milan Polreich.

Na materiálu, ze kterého je buben vyroben, také záleží: „Buben je dutý válec obvykle ze dřeva mahagonu nebo topolu. Ty dražší a zvukově lepší jsou bříza nebo javor, to jsou bubny, které známe z koncertu, které nás doslova kopnou. Blána bubnu je syntetická. Bicí se musí ladit, nejlépe před každým hraním, blána totiž reaguje na teplo i vlhkost, takže se smrskne nebo povolí. Jde o to, aby byla vypnutá kolem dokola úplně stejně, pak má čistý příjemný tón,“ uzavírá Milan Polreich.