Myslivci především pečují o zvěř a o její životní prostředí zdevastované zemědělstvím

13. únor 2018
Myslivecké bolo, ilustrační foto

„Mám rád údolí Oslavy u Náměště – na podzim, kdy jsou stromy barevné, ale i na jaře, když na stromech raší mladé lístečky,“ vyznává se předseda Okresního mysliveckého spolku Třebíč Tomáš Sedláček. Sám je myslivcem v lese u Okarce, kde žije a také vede myslivecký kroužek pro děti.

Okresní spolek, jemuž předsedá, zaštiťuje asi třináct set myslivců z celkových šedesáti pěti tisíc v celé republice. Na rozdíl od minulosti je dnes členství v něm dobrovolné. Myslivecký spolek nemá honitbu ani se nestará o zvěř, o to vše se starají jednotliví myslivci v asi sto dvaceti spolcích na Třebíčsku.

„Hájíme naše zájmy při jednáních s poslanci a senátory, když se dojednává legislativa, ale i při jednáních s místními samosprávami. Rádi bychom, aby myslivost se svou několika set letou tradicí zůstala vnímána jako komplexní péče o zvěř, aby se v honitbách dalo se zvěří hospodařit, aby se myslivci ve svém koníčku dali finančně podpořit, protože ji dělají za své peníze,“ zamýšlí se Tomáš Sedláček nad prací spolku.

S úsměvem dále vypočítává, co všechno spolek dělá: „Pořádáme chovatelské přehlídky trofejí, vzděláváme myslivce – pořádáme kurzy, jednak pro uchazeče o první lovecký lístek, tedy zkoušku z myslivosti, kurzy pro myslivecké hospodáře, organizujeme pravidelné porady, zasíláme aktuální informace, které se týkají veterinární správy a podobně. Pečujeme o životní prostředí, sázíme remízky, stromy, které vymizely z našich lesů.“

Tomáš Sedláček, Myslivecký spolek Třebíč

Zvěř se musí spočítat, ale nejde to přesně

Každý myslivec provádí povinné sčítání zvěře. Tomáš Sedláček vysvětluje, jaké metody se k tomu používají: „Doslova spočítat každý kus živé, v krajině se volně pohybující zvěř nejde. Vychází se z kvalifikovaných odhadů myslivců, kteří do lesů chodí a vědí, kde se kolik jaké zvěře pohybuje, podle pobytových známek, jako jsou okusy, stopy nebo bobky. Mezi nové metody patří také používání fotopastí.“

Jestli nějakých druhů ubylo nebo narostlo, o tom mají myslivci také přehled. Zatímco u spárkaté zvěře, u černé a jelení stavy narůstají a s nimi i lov, srnčí stagnuje. „V kontrastu s tím ale dramaticky ubývá drobné zvěře, jako jsou zajíci, bažanti, koroptve nebo kachny divoké. Důvodů je více – nejen, že přibylo dravců, ale nejvýznamnějším faktorem je zemědělské hospodaření. Chemické prostředky, velké lány, rozorávání remízků, sucha, i zvyšující se doprava,“ vysvětluje Tomáš Sedláček největší problémy současných myslivců.

Mladých je málo, děti lákáme v kroužcích

I v řadách myslivců se objevuje nedostatek mladých lidí. „Konkurence je obrovská, ať už je to nabídka jiných kroužků a volnočasových aktivit pro děti a mladé, nebo počítačů a tabletů. Pomoci by mohly myslivecké kroužky, které před pěti lety na Třebíčsku ještě žádné nebyly, ale za tu dobu se podařilo práci s dětmi nastartovat,“ říká předseda třebíčského spolku myslivců. Dnes fungují čtyři kroužky, v nichž je registrováno přes šest desítek dětí. „I kdyby se z nich myslivci nestali, alespoň se naučí něco o přírodě a o tom, jak to v ní chodí,“ dodává.

Co by měl myslivec umět? Podle Tomáše Sedláčka je to komplexní koníček: „Když se člověk rozhodne udělat si zkoušku z myslivosti, musí mít široký záběr znalostí – je to historie, myslivecké tradice, lovectví, péče o zvěř, kynologie, zoologie, sokolnictví, právo, střelectví. Když si žádáte o lovecký lístek, musíte tohle všechno znát, je to ale styl života, takže když mu člověk propadne, věnuje se mu potom skutečně naplno,“ uzavírá host Dobrého dopoledne.

  • Životní styl
  • Publicistika