Muž, který vytvořil pojem genocida

Slovo genocida – v úplnosti „genocidium“, je složeno z řeckého „genos“ a latinské přípony „cidium“, což doslova znamená „zničení rodu“. V politickém slovníku se tento termín objevil zásluhou jediného muže: polského židovského právníka Rafaela Lemkina.

Narodil se 24. června 1900 v rodině zemědělce v Bezwodnem, dnes součásti Běloruska. Po studiu filologie ve Lvově zde získal i doktorát práv a ve studiu pokračoval v německém Heidelbergu. Kromě soudní a právnické praxe ve Varšavě se navíc jako člen polské delegace účastnil i mezinárodních konferencí věnovaných trestnímu právu. Na té v Madridu v roce 1933 navrhl s vědomím historicky nedávných masakrů Arménů Turky i aktuálního vraždění křesťanů v Iráku postavit mimo zákon „činy barbarismu“. Neuspěl. Tomuto tématu však zůstal věrný.

Za druhé světové války Rafael Lemkin bojoval v polské armádě. Se zraněním se půl roku skrýval v lesích a poté se mu podařilo přes Litvu dostat do Švédska. Na 40 členů jeho rodiny v Polsku během šoa zahynulo.

Ve Stockholmu přednášel na univerzitě a současně analyzoval právní ustanovení, která nacistům posvětila jejich zvěrstva na dobytých územích. Výsledkem této práce byl koncept pojmu genocida. Lemkin ho v roce 1944 zahrnul do svého ústředního, anglicky psaného díla Vláda sil Osy v okupované Evropě, přičemž podrobně popsal genocidní aspekty politické, sociální, kulturní, ekonomické, biologické, náboženské a morální. U fyzické genocidy se zvlášť zaměřil na rasovou diskriminaci s důsledky pro získání potravy, poškozování zdraví a samostatně pojal masové vraždění.

Kniha vyšla ve Spojených státech, kde Rafael Lemkin od roku 1941 pracoval pro vládní instituce. Jako právní poradce hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona se pak po porážce Německa zúčastnil norimberského procesu s vůdčími osobnostmi nacistického režimu. Jím vytvořený termín genocida zde již tvořil součást obžaloby.

Je paradoxní, že Rafael Lemkin musel i poté usilovat o uznání genocidy jako zločinu podle mezinárodního práva. Na poválečné pařížské mírové konferenci takové rozhodnutí neprosadil, ale jeho úsilí nakonec slavilo úspěch: 9. prosince 1948 Valné shromáždění OSN přijalo „Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy“, na jejímž textu se Rafael Lemkin zásadně podílel.

Skutečností zůstává, že nehledě na to se o pojem genocida vedou spory. Podstatné při nich je, zda se argumentuje její úplností nebo jen částečností při destrukci etnické, rasové, kulturní, jazykové, národnostní nebo náboženské.

Rafael Lemkin, jehož odkaz si dnes připomínáme, se dočkal řady ocenění, opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu míru. Zemřel a je pochován v New Yorku.