Místo balíčků pro školáky šijí handicapovaní v Ledči pytle pro nebožtíky. Poptávka je obrovská

Donedávna totiž chystali svačinové balíčky pro školáky, nebo balili pro vzdělávací zařízení ovoce. Koronavirová pandemie ale handicapované zaměstnance chráněné dílny Háta v Ledči o tuhle práci připravila a nachystala pro ně vstup do drsné reality. Šijí obaly na těla zesnulých.

„Začátky byly náročný, ale teď už bych řekla, že jsme si zvykli všichni,“ popisuje švadlena Jaromíra, jaké emoce v ní netradiční zakázka vyvolala. Svou práci ale ona i její kolegyně zvládají. „Hůř se to šije než klasická látka? Hůř, látka jde určitě lépe šít. Pytel nenatáhneme, látku natáhneme,“ přitakává kolegyně paní Jaromíry od vedlejšího šicího stroje.

Třicet pytlů denně

Celkem mají v dílně tři stroje a na nich denně vytvoří zhruba třicet pytlů. „Jenom zip trvá tak deset minut, plus to ostatní, to ještě další čtvrthodina určitě, než se to dodělá do konce.“

Na výrobu prostředků souvisejících s covidovou pandemií si už švadleny zvykly. I když v minulosti měly i pozitivnější zakázky, potvrzuje ředitelka organizace Iveta Vrbová: „Balili jsme děckám do škol krabičky pro prvňáčky, lžičky jsme počítali na program, jak byl Ovoce do škol, k tomu firma Bovys dávala jogurty.“

Velká poptávka

Pak ale přišla výroba roušek a nově i pytlů na uskladnění těl zesnulých. Právě kvůli nim musel spolek Háta nakoupit nové stroje. „Začali jsme s jedním a jak to nestíháme, tak už máme tři. Děvčata šijí, furt šijí a furt jsou poptávky, furt to ještě není na sklad.“

Počet vyrobených vaků se pak odvíjí podle toho, kolik zrovna pracovníků je v dílně. „Všechna děvčata mají nějaký handicap, takže chodí po lékařích. Musíme se přizpůsobit a mají zkrácenou pracovní dobu, takže určitě kdyby se šilo třeba osm hodin, tak by se toho udělalo víc.“

I když handicapovaní zaměstnanci neziskové organizace možnost pomoct svou prací vítají, sami přiznávají, že se těší, až se jejich výrobní program znovu změní pozitivnějším směrem.