Miluju, když jsem „na cestě“, tehdy přicházejí nejlepší nápady, říká dramaturgyně Kateřina Jonášová

„Tatínek pracoval na letišti, a my jsme měli letenky zadarmo, takže jsem v dětství v rámci možností poznávala různá místa. A už tehdy jsem věděla, že budu cestovat. Měla jsem ráda i pionýrské tábory, ale nerada jsem jezdila zpátky domů, vždycky mi trvalo týden, než jsem se srovnala,“ vypráví Kateřina Jonášová, která je mimo jiné dramaturgyní muzikálu Šumař na střeše, který uvádí Horácké divadlo v Jihlavě.

Na svých cestách, zahraničních stážích a studiích si zamilovala Florencii a Berlín. „Berlín je město, kde je nejvíc zeleně, nejvíc parků v Evropě. Je to místo, kde je obrovský prostor. Vždycky, když tam přijedu, tak se nadechnu. Navíc jsem se narodila na Kladně, takže tíhnu k industrialismu, když nevidím komín, tak jsem nervózní,“ usmívá se Kateřina Jonášová.

V Německu se Kateřina blíže seznámila také s feminismem, a právě ženám věnuje velkou část svého času. Snaží se podporovat maminky s malými dětmi, které netuší, co by chtěly po mateřské dovolené dělat.
„V prvních třech měsících se v kurzu věnujeme jenom tomu, abychom zjistily, co vlastně žena, která se nám přihlásí, chce dělat, po čem touží, co by je bavilo,“ vysvětluje Jonášová.

Kateřina se také snaží seznámit mladou generaci s životními osudy statečných žen, které prožily např. holocaust.
„Těmi příběhy se obrovsky učím i já. Vybrali jsme dvacet pět hrdinů po celé republice, se kterými jsem dělala rozhovor, mladí dokumentaristé s nimi natočili medailonek. Byla bych ráda, abychom si i díky těmto příběhům uvědomili, že jsme součást společnosti, a že tu nemůžeme žít sami s tablety a mobily, že to je málo,“ říká v Tandemu Kateřina Jonášová.

Kateřina Jonášová je dramaturgyní muzikálu Šumař na střeše, kterou v současné době uvádí Horácké divadlo v Jihlavě.