Martin Mikeš: Moje dovolená padne na cesty po světě

Nápad založit vokální soubor vznikl v Japonsku, kde byl Martin Mikeš se Světovým sborem mládeže, kde tenkrát také zpíval. „Když jsem tam z nahrávky uslyšel vokální černošský soubor Take six, pochopil jsem, co se mi líbí nejvíc, a chtěl jsem dělat něco podobného,“ přiznává se. Přivezl si odtamtud nápady na vícehlasé aranže a začal hledat zpěváky.

„Na začátku jsme byli všichni z Jihlavska, teď ale bydlíme každý jinde, víceméně kvůli práci, takže je to mnohem náročnější sejít se na zkoušky. V začátcích jsme se scházeli každou neděli a moc nás to bavilo, bylo to pro nás něco úplně nového,“ vzpomíná. „V posledních letech už neděláme menší akce typu zpívání na vernisáži. Když už se sejdeme, je to většinou velká akce, velký koncert,“ dodává Martin Mikeš.

Kdo umí dobře zpívat, podívá se do světa

S Voxtetem projeli hodně zemí v Evropě. „Díky kamarádům z ostatních pěveckých souborů vystupovali na Slovensku, ve Švýcarsku, Francii, Švédsku, Rakousku nebo v zemích Beneluxu,“ vypočítává Martin Mikeš.

Kromě jihlavské Campanuly zpíval Martin Mikeš i ve zmíněném Světovém sboru mládeže. Jeho bývalí členové, kteří už nemohou být zváni mládež, založili světové uskupení Time Ensemble: komorní sbor, který zpívá zásadně bez mikrofonu. Jak vysvětluje Martin Mikeš: „Jsou to skoro všechno školené profesionální hlasy, celkem 16 členů ze 14 zemí světa. Každý člen by měl připravit aranže nějaké známé, folklorní nebo typické skladby ze země, odkud pochází. Přemýšlím, co připravím já, možná to bude Škoda lásky,“ uvažuje.

Další cesta v letošním roce zavede Time Ensemble do Thajska, Malajsie a na Filipíny. Loni si vyzkoušeli cestu do Venezuely a Kolumbie. „Každý člen sboru organizuje pobyt tam, odkud pochází, takže ve Venezuele jsme bydleli v rodné vesničce venezuelského kamaráda, Bydleli jsme ve velmi chudých domcích černošských potomků původních otroků. Zato nám předvedli folklorní tradice v podání svého souboru písní a tanců.“ Zážitky z chudé vesnice byly zcela jiné než později z hlavního města Caracasu. „Je to tam sice velmi moderní, ale naopak i dost nebezpečné. Do některých čtvrtí se nedoporučuje chodit vůbec, i místní, když se zdrží v centru, se raději po určité době domů už raději ani nevrací. Naopak Bogotá v Kolumbii je město výrazně bezpečnější, město bylo sympatické, moderní a vyspělé,“ chválí si zážitky z loňské cesty Martin Mikeš.

Všechny cesty do zahraničí znamenají, že Martin Mikeš musí obětovat dovolenou ze své normální práce, kterou je práce v informačních technologiích. Jak říká, nejde to jinak: „Holt oželím dovolenou v Chorvastku a místo toho letím někam zpívat. Ale není to každý rok, to jen poslední dobou se to nějak nakupilo,“ uzavřel Martin Mikeš své povídání se smíchem.