Lidé museli z anenské pouti předčasně odejít

Začneme zahraniční politikou. Po atentátu na arcivévodu v Sarajevu dalo Rakousko-Uhersko 23. července ultimátum Srbsku. Malé království dostalo 48 hodin na to, aby odpovědělo. V podstatě všechny podmínky splnilo, ale o to vlastně nešlo. V sobotu 25. července Rakousko-Uhersko stáhlo z Bělehradu svoje diplomaty a bylo jasné, že válka začne každým dnem.

A jak to probíhalo u nás? Třeba na okresním hejtmanství v Německém Brodě měli v sobotu celý den a noc úředníci nepřetržitou službu. Stejně na tom byli i četníci a zaměstnanci telegrafního úřadu. Čekalo se totiž na instrukce z Vídně. Už několik dní předtím se konaly přípravy na mobilizaci. Bylo to jako dusno před úderem prvního blesku.

První zprávy o tom, že vojenské vedení státu vyhlásilo mobilizaci, přišly do Brodu v neděli těsně po půlnoci. Na hejtmanství se to hemžilo jako v úle. Bylo tam plno takzvaných mobilizačních důvěrníků. To byli většinou úředníci, kteří měli za úkol informovat veřejnost o mobilizaci přesně podle předem připraveného plánu. Před hejtmanstvím v dnešní Masarykově ulici - tehdy se jmenovala po císaři Františku Josefovi - se sjížděli všichni povozníci a také soukromí majitelé kočárů, aby tyhle důvěrníky rozvezli do všech měst, vesnic i těch nejmenších vesniček a vylepili tam černožluté plakáty s vyhláškou.

Už před pátou ráno se koně s drkotavými vozy rozjížděli na všechny strany s vyhláškami. Ospalé město rázem vstalo. Na nárožích se tlačily už velmi brzo ráno davy lidí a četly, kdo se má do 24 hodin dostavit ke svým jednotkám.

Jenže byla svatoanenská neděle - čas poutí. A na Brodsku to byla hlavně vyhlášená pouť ke Svaté Anně u Pohledu. Už brzo ráno tam přicházeli lidé z daleka - od Světlé, Habrů, z Chotěboře. Netušili, že se něco děje. Svátečně naladění poutníci uviděli mobilizační vyhlášky. Muži byli bezradní. Mají pokračovat, nebo se ihned vrátit domů? Vraceli se, sbalili to nejnutnější a už večer čekali na vlak. Podle vyhlášky měli povolaní vojáci jen 24 hodin na to dostavit se na své vojenské velitelství - tedy do Jihlavy nebo do Čáslavi. Na nádražích i před budovami bylo plno, vlaky měly zpoždění, na přípoj se čekalo i několik hodin.

Svět se obrátil naruby: továrny v dalších dnech zastavily nebo omezily výrobu, lidé vykupovali základní potraviny a jen v Brodě vybrali v prvních dnech války skoro čtvrt milionu korun ze spořitelen a záložen.