Lidé měli naději, říká o 28. říjnu 1918 Michal Kamp

Snahy o to, aby si Češi vybojovali svá práva, ovšem sahaly zpět až do poloviny 19. století, kdy šlo o volební právo, vlastní jazyk i celkové postavení Čechů v Rakousku–Uhersku.

Ke konci 1. světové války pak bylo jasné, že samostatný stát vznikne. Snahy Tomáše Garriguea Masaryka významně podpořili i legionáři bojující na frontách v Rusku. Díky nim, jak vysvětluje Michal Kamp, „…to pro Masaryka najednou byl výborný diplomatický argument, výborná diplomatická pozice v jednání s Velkou Británií a Francií. Legionáři mohli být využiti k tomu, aby se v Rusku potlačila bolševická revoluce.“

Kraj Vysočina přispěl k říjnovým událostem roku 1918 nejen množstvím legionářů z Vysočiny. Byly tu i osobnosti, které odsud vzešly a hrály historicky důležitou roli. „V Havlíčkově Brodě jsou to dvě osobnosti – Václav Klofáč, který z Brodu pocházel, a významně se podílel na příklonu k Masarykovi,“ jmenuje Michal Kamp. Klofáč jako senátor a ministr národní obrany vydržel v politice až do 40. let.

Druhou osobností byl Isidor Zahradník, který nakonec byl právě tím člověkem, co na Václavském náměstí vyhlásil, že samostatný Československý stát vznikl. Michal Kamp dodává: „Existuje i fotografie, na které jsou všichni ti pánové s perfektně střiženými knírky a mezi nimi se vyjímá ta holá hlava Isidora Zahradníka, který to měl prohlásit.“

Lidé vznik Československa uvítali, protože po válce pro ně znamenal naději, už si neuměli zpátky představit, že budou znovu pod Rakouskem-Uherskem. Radost z nové doby lidé projevovali i tím, že pálili rakouské vlajky, z okna havlíčkobrodské radnice vyhodili obraz Karla I., o pár hodin později hodili jeho bustu do Sázavy za zpěvu písně Hej, Slované. „Když máte dělat revoluci, tak to k tomu zákonitě patří,“ dodává Michal Kamp. Zároveň ale připouští, že v Havlíčkově Brodě se podařilo dav zklidnit, a to díky místním osvíceným lidem, kteří podobným incidentům zamezili.