Kořeny černého divadla nalezneme už ve starověké Číně. Za svou renesanci však vděčí Čechům

Princip tohoto divadla je jednoduchý: herci oblečení do černého kostýmu nejsou na černém pozadí vidět, viditelné jsou pouze předměty, se kterými pohybují. Tuto asijskou techniku oživil kolem roku 1950 jeden francouzský loutkář. Od něj ji odkoukali členové divadla Spejbla a Hurvínka a přivezli ji do Prahy.

Ovšem až pod vedením všestranného umělce Jiřího Srnce se černé divadlo dočkalo znovuzrození. V 60. letech založil stálou scénu a doplnil klasickou techniku o nové postupy.

Představení černého divadla nebyla jen sledem ekvilibristických kouzel, rekvizity, objekty a předměty v nich žily vlastním životem. Srncovo Černé divadlo z Prahy se stalo pojmem, soubor absolvoval na 300 zahraničních turné a účinkoval na desítkách mezinárodních festivalů.

Černé divadlo Jiřího Srnce je také dodnes oblíbenou atrakcí pro turisty, kteří zavítají do Prahy. Zručnost jeho tvůrců bohatě využila i televize v oblíbených dětských pořadech Jojo nebo Studio Kamarád.