Ke křížku u Štoků si ženy chodily vymodlit muže. Prosily o něj svatého Antonína

Kříž u Štoků, Vysočina
Kříž u Štoků, Vysočina

První máj, lásky čas. Podobně se to alespoň píše ve slavné básni Karla Hynka Máchy. Ostatně, s láskou je spojená i spousta prvomájových tradic, jako je například líbání pod rozkvetlou třešní.

Ve Štokách na Havlíčkobrodsku se dívky a ženy chodily modlit ke křížku u cesty.

Kamenný kříž dnes stojí u silnice mezi stromy jen pár metrů od velmi frekventované silnice mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem. Přímo naproti němu je kompostárna, takže klid k modlení by tam ženy a dívky asi neměly. Také tam už dlouho nikdo žádnou neviděl.

Svatý Antonín je patronem manželství, žen, dětí, ale i porodů

Kříž na místo osadili františkáni, kteří ve Štokách pobývali v domě vedle zámku, o kterém se dodnes hovoří jako o klášteru. Na kameni kříže jsou dodnes zřetelné ruce a nohy, které měly připomínat Kristova stigmata. Podle otvorů lze usuzovat, že na kříži bylo něco připevněné. Podle místního pamětníka Vladimíra Pavlase tam býval obrázek svatého Antonína. „Ten svatý Antonín je patron žen, dětí, seniorů, cestujících, manželství, a je to taky světec proti neplodnosti a šťastného porodu,“ vyjmenovává. Právě z toho je možné usuzovat, že ženy chodily ke křížku právě za svatým Antonínem. O tom, jestli se to některé ženě podařilo, samozřejmě žádné doklady nejsou. „Říká se, pokud člověk toho světce prosí o pomoc, takže tu pomoc dostane,“ říká s úsměvem Vladimír Pavlas.

Po Antonínovi i Kristovi zůstaly na kříži jen díry

Žijící pamětníci si už na obrázek svatého Antonína nepamatují. V šedesátých letech minulého století se ale na kříži objevil Ježíš Kristus „Místní loutkář a malíř Jaroslav Benák tady o ty křížky pečoval a k tomuto křížku přidělal korpus Krista,“ říká Vladimír Pavlas s tím, že ani Kristus na kříži u silnice nevydržel.