Když se na ně podíváte, jak v noci září, to je nádhera! Pochvaluje si fotograf elektronek rozhlasových vysílačů

"Už jako malý kluk jsem bydlel asi dva kilometry od vysílače. Nedalo se na něj dostat," vzpomíná elektrotechnik Milan Hurban. Alespoň tak poslouchal rádio na vlastnoručně vyrobené krystalce. Později elektrotechniku vystudoval na vysoké škole. "Od svých deseti roků jsem začal fotografovat," dodává. O vysílačích a elektronkách přitom hovoří se zasněným pohledem stejně, jako jiní o západu slunce. Díky vystudovanému oboru se později konečně dostal i do útrob vysílačů.

Vyfotografovat elektronku v celé zářivé kráse ale není nic jednoduchého|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Vyfotografovat elektronku v celé zářivé kráse ale není nic jednoduchého. Jak říká fotograf, nehýbá se ani neutíká, ale je tu jiné nebezpečí. "Když vysílač vysílá, má na anodách poměrně vysoké napětí, které by dokázalo zabít," vysvětluje Milan Hurban s tím, že musel fotografovat v době, kdy vysílání skončilo a elektronky se žhavily. A to bývalo mezi půlnocí a třetí hodinou ranní.

Fotografie vysílačů Milana Hurbana jsou k vidění v muzeu Tesla v Třešti|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Fotografie Milana Hurbana jsou dnes vzácné. Vysílače, které vysílaly střední a dlouhé vlny jsou už totiž vypnuté. "Je to obrovská škoda," stýská si. Rozhlas je samozřejmě možné poslouchat dál. Radioamatéři ale přišli o romantiku chytání vln. "Sběratelé, amatéři  si staví náhradní rozhlasové vysílače s dosahem padesát sto metrů, aby mohli ta svá rádia z dvacátých třicátých let provozovat," dodává.

Snímky vystavuje Milan Hurban i s originálními elektronkami|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

Fotografie vysílačů Milana Hurbana jsou k vidění v muzeu Tesla v Třešti.