Kámen u cesty připomíná selhání napoleonského kuchaře. Propil peníze na jídlo
V lesích, ale i u polních cest často potkáváme kameny s kříži nebo jinými znaky. Jsou to smírčí kameny, které někdo podle dávných zvyků postavil s jasným cílem.
To, co vedlo lidi ke stavbě smírčích kamenů, byla zpravidla snaha o smíření s Bohem v souvislosti s nějakou nešťastnou událostí. Jeden takový nenápadný kámen stojí i v lese mezi Přeckovem a Hroznatínem na Třebíčsku.
Měl obstarat jídlo
„Když zde tábořila Napoleonova vojska, poslali kuchaře, aby obstaral jídlo,“ začíná s vyprávěním staré pověsti Vlasta Cahová z nedalekého Rudíkova. Voják tehdy svěřené peníze propil s místními lidmi, a žádné jídlo nedonesl.
Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Hladoví vojáci ho zbili a kuchař zraněním podlehl. Tehdy bylo zvykem, v podstatě i jednou z možností trestu, smíření se s Bohem formou postavení smírčího kamene. Tento kámen tedy u cesty mezi Přeckovem a Hroznatínem stojí už od 18. století.
Pověst se po generace nesla od úst k ústům
Stará pověst je uvedená v jedné z knih o smírčích kamenech, které sepsali místní regionální spisovatelé. Ale i ti ji objevili díky informacím přenášeným po generace od úst k ústům. „S přáteli jsme měli posezení, a jeden z kamarádů nás sem dovedl,“ potvrzuje Vlasta Cahová způsob šíření pověsti, který trvá do dnešních dnů.
Smírčí kámen je nepříliš velký, žulový a je na něm vytesaný obyčejný latinský kříž, který dnes vystupuje asi tři centimetry nad povrch. Je poměrně utopený v trávě nad srázem u cesty, a člověk se musí pozorně dívat, aby ho nepřehlédl. Kolem vede žlutá turistická stezka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
