Jsme banda kamarádů, co sedne do dodávky, jede na výlet a mezi tím si zahraje, říká kapela Jelen

7. červenec 2016

Moc se nevyspí, přes léto absolvují 80 představení, připravují novou desku, chystají podzimní turné, natáčí videoklip. To, kam druhý den pojedou, si upřesní vždy těsně před odjezdem a díky tomu všemu jsou šťastní. Tohle všechno je totiž jejich sen. Muzikanti z hudební skupiny Jelen si to přesně takhle představovali, když byli malí. Ve čtvrtek se stavili do Dobrého dopoledne Tamary Peckové.

„Čtvrtky, pátky, soboty jsme v dodávkách, zbytek týdne jsme s rodinami. Většinou v tu chvíli, kdy někam přijdeme, když někde jsme, registrujeme, kde jsme a pak zjišťujeme, kam budeme pokračovat dál,“ vyprávěli Jeleni.

Mezi námi to funguje skvěle na podiu, tak lidsky

„Baví nás to, je to pro nás zábava. Mezi námi to funguje skvěle na podiu, tak lidsky, jsme banda kamarádů, co sedne do dodávky, jede na výlet a mezi tím si zahraje. Žijeme si svůj sen. Na noční můry taky není čas, protože skoro nespíme. Texty přicházejí, hudba zatím taky. Je to dobrý,“ přiznává Jindra Polák.

A co zkoušení? „Jednou za čas se sejdeme. Naposledy před rokem,“ říká Ondra Málek, do řeči mu však skočí Jindra Polák. „To není pravda. Větší soustředění bylo před rokem, to jsme byli na týden na chalupě zalezlý, ale jinak se sházíme jednou za 14 dní, buď v Praze, nebo u kluků v Přibyslavi a zkoušíme nebo pilujeme, co potřebujeme. Teď jsme hodně ve studiu. Připravujeme novou desku.“

„Fungujeme přes sdílené soubory, posíláme si takhle nápady. A pracujeme mezi koncerty, když přejíždíme z místa na místo,“ upřesňují ostatní členové skupiny Jelen způsob práce.

Po koncertě vylévali vodu z nástrojů a odposlechů. Snad bude vše v pořádku

Naposledy hráli na festivalu Rock for People v Hradci Králové. „Tam jsme šíleně zmokli. Pršelo ze všech stran, prakticky kolmo. Bylo to úžasný, pod podiem stálo asi tisíc lidí s námi. Mokli jsme všichni, dali jsme si takový malý Woodstock,“ směje se Jindra Polák a dodává, že po koncertě vylévali vodu z odposlechových sluchátek a z hudebních nástrojů. „Doufáme, že nám dnes budou hrát. Uvidíme.“

„Měl jsem strach o našeho akordeonistu Janka, který běhá po podiu bosý, tam bylo všude moc vody, to byla jedna louže, aby neuklouzl,“ popisuje podmínky hradeckého koncertu Ondra Málek a akordeonista Janek Kovařík dodává: „Přežil jsem, ale klouzalo to hodně.“

Ještě jsme nenarazili na místo, kam bychom se nevešli

Je jich sedm, i s Kateřinou Marií Tichou osm. „Ještě jsme nenarazili na místo, kam bychom se nevešli. Je pravda, že musíme občas upravit sklon držení nástrojů, ale zatím jsme se všude poskládali, mnohdy je to o fous, musím zaklepat, ale zatím to vyšlo všude,“ usmívá se Jindra Polák.

A proč není Kateřina Marie Tichá osmým členem skupiny Jelen? „Já jsem srdíčkem Jelen. Částečně jsem členem, mám svojí kapelu a zpívám svoje písničky,“ vysvětluje Kateřina. „Je členem stáda, staví se na vlastní nohy, ale doufám, že s námi ještě nějakou chvíli vydrží. Navíc s námi pojede naše podzimní turné k připravované desce, Kateřina je naše,“ vysvětluje Jindra Polák.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?