„Jsem novodobý písmák, ne spisovatel“, říká Jan Kaleta

„Do Urbanova jsme jezdili vždycky na prázdniny, a pak se nám nechtělo odjíždět. Rozhodnutí přestěhovat se padlo o půl třetí ráno, kdy nám kamarád oznámil, že se v Urbanově ve škole uvolnil byt, tak ať se přestěhujeme. Odjel jsem pak jen pro věci a knížky, děti a má žena na mě počkali v Urbanově. A bylo to,“ vzpomíná na svůj přesun na Vysočinu Jan Kaleta.

Zhruba v té době začalo jeho „písmáctví“. Už před tím psal fejetony, ale v roce 1992 začal psát svým blízkým rozesetým po celé republice dopisy. První poslal před Vánocemi jako reakci na stručné vánoční pozdravy na pohlednicích.

„Nejdřív jsem v nich psal jen jak žijeme, já, moje dobrá žena Helena a děti, ale později jsem v dopisech začal vzpomínat a psát o konkrétních lidech. Přestože se mí blízcí, kterým jsem to poslal, moc neozývali, dávali mi najevo, že se na mé dopisy těší, že na ně čekají. A vlastně mě donutili k tomu, abych z nich vydal knížku,“ vysvětluje „písmák“ Kaleta.

Knížka se jmenuje Listy z Vysočiny aneb Dopisy mým blízkým a shromažďuje dopisy, často velmi osobní, za posledních dvacet let.

Jan Kaleta je mimo jiné také úspěšným autorem povídek v pravidelné soutěži „Dopište…“ v rámci Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.