Jihlavský underground se scházel i v klubovně pro neslyšící v Březinových sadech

A nebyla to jen skupina The Plastic People of the Universe, a Ivan Magor Jirous. I když, kolem nich se to vlastně všechno točilo.

„Já jsem nikdy nebyl ta správná mánička, protože mně vlasy vypadaly dřív, než mi stačily narůst,“ říká s úsměvem Zdeněk Kousal. Sám zažil underground až od poloviny sedmdesátých let. „My jsme v roce sedmdesát šest s klukama zaznamenali něco, co se nazývalo Případ Magor. Potom vznikla i Charta, zavření pražskýho undergroundu, lidí kolem Plastic People. Tenkrát jsem se na to díval v televizi, bylo mi necelých šestnáct let, a neměl jsem v tom jasno. Byli to prostě takoví exoti, a to vždycky hrozně láká,“ vzpomíná.

Milan Mejla Hamršmíd byl v Jihlavě pojem. Pozval Plastic People of the Universe

Zdeněk Kousal začal ale pátrat, zjišťovat, o co tomu undergroundu jde. Velmi mu v tom pomohl Milan Mejla Hamršmíd, známá postava jihlavského undergroundu. „On se nějakým způsobem skamarádil s Ivanem Jirousem, a já si pamatuju, jak mi vykládal, že se teda dohodli: tak ty Plastiky do Jihlavy pozvem,“ vzpomíná Zdeněk Kousal. Plastic People of the Universe opravdu v Jihlavě hráli. Bylo to v areálu místní dřevostavby.

Na festivalu v Plačkově u Humpolce tvrdě zasáhla StB

Málokdo v Jihlavě věděl, že se underground schází v klubovně neslyšících v Březinových sadech. Bylo to díky známostem Milana Hamršmída. „Ivan Jirous tam přečetl svůj text, kde popisoval celej underground,“ říká Zdeněk Kousal. Sám Ivana Jirouse poprvé viděl až na hudebním festivalu v Plačkově u Humpolce. První ročník nějak státní moci ušel, na druhém už zasáhla v plné síle. „Psi, auta, antony. Sebrali klukovi kazeťák, měl tam písničky tehdy začínajícího a vlastně legálně hrajícího Pražskýho výběru. Von tenhle kluk ve svý naivitě zakřičel: Co je to za demokracii!  A oni řekli: my ti tu demokracii z hlavy vyženem, a zřezali ho,“ vzpomíná Zdeněk Kousal. Tehdy byl v Plačkově celý den zavřený v čekárně.