Ještě před padesáti lety se děti učily jezdit na bruslích s kličkou. Nasazovaly si je na boty

Sbírka bruslí Antonína Stejskala
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sbírka bruslí Antonína Stejskala

Bruslení znali už lidé v pravěku. Potvrdili to archeologové, kteří objevili brusle z kostí. Později byly dřevěné, a připevňovaly se na nohy řemínky.

Antonín Stejskal z Jihlavy má ve sbírce kovové brusle z přelomu devatenáctého a dvacátého století. 

Antonín Stejskal má rád staré věci, které lidé před lety používali v domácnosti nebo v hospodářství. Patří mezi ně i staré brusle. „Nejstarší jsou ty, které nejsou na kličku, ale mají trapézový závit a křídlomatku. To jsou takzvané kolumbusky,“ říká sběratel, a ukazuje rezavá želízka, která si na boty mohly připínat třeba i dámy v dlouhých secesních šatech. Jsou totiž z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Brusle na kličku neměly žlábek. Brousily se naplocho

Další bruslím říká Antonín Stejskal šeksny. „Ty už jsou na kličku,“ říká, a bere do rukou několik želízek. Některá mají kulatou špičku, některá špičatou, a objevují se už i zoubky. „Já jsem se na tom učil bruslit v místě, kde je dnes autobusové nádraží. Tam bylo fotbalové hřiště a v zimě se tam stříkala voda,“ vzpomíná. Želízka si bruslaři připínali na boty s pevnou podrážkou. Zajímavé je, že tyto brusle byly broušené rovně, bez žlábku.

Na takzvaných kačenkách, želízkách na kličku, se učily bruslit děti. „Byli pečliví rodiče, kteří dávali dětem polštář za krk,“ popisuje sběratel s úsměvem dobové řešení ochranných pomůcek. Kličku prý děti musely nosit na krku, aby ji neztratily.