Jelen sika netroubí, ale píská nebo zívá. Behem říje se dá vyfotit jen s velkou dávkou trpělivosti, říká velkomezříčský fotograf
Fotograf a milovník divoké přírody Antonín Havlát z Velkého Meziříčí letos získal za své fotografie cenu kraje Vysočina Skutek roku. V přírodě tráví každou volnou chvíli a s teleobjektivem vyráží na lov obrázků ve všech ročních obdobích. Na podzim je lákavé focení vysoké zvěře - daňků, muflonů, jelenů evropských nebo méně známého druhu jelena sika.
"Jelen evropský troubí, jelen sika píská, a daněk rochá. Jelen sika vydává zvláštní zvuk, o kterém myslivci říkají, že zívá," říká Antonín Havlát. "Jelen sika pochází z Asie, byl k nám dovezen, samozřejmě vypuštěn do obory, ale odtud už se dostal na volnost. Největší populaci mají na karlovarsku, kde s ním mají problémy, protože to je zvěř přemnožená."
A proč vlastně jeleni vydávají v říji tak výrazné zvuky? "Jelen v říji, to je pán. Ukazuje svou sílu a láká laně. No, a potom už se postarají o zachování druhu," usmívá se lišácky.
Když se s ním na čekanou vydala kolegyně Dáša Kubíková, s údivem zjistila, že velkým pomocníkem lovců i fotografů je bublifuk! Je to ideální pomocník, protože vám přesně určí směr větru a vy pak můžete určit stanovistě, kde budete čekat na zvěř, aniž by vás cítila" vysvětluje fotograf.
Focení vyžaduje trpělivost
Můj kamarád říká, že se vybaluje už doma v kuchyni. Jakmile přijdete do lesa, může nastat náhoda, že zrovna natrefíte na zvěř na focení a vy máte foťák v batohu, takže je potřeba přijít a už mít foťák na krku v pohotovostní poloze."
Potom se velmi dlouho čeká. "Hodinu, dvě, tři. Nebo když fotíte ptáky z krytu, tam potřeba pět hodin sedíte na malé židličce, takže potom, než se člověk narovná, než se rozhýbe, to je pohled! A je skutečně potřeba trpělivost, tohle nervózní člověk dělat nemůže," zamýšlí se na závěr Antonín Havlát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
