Jaroslav Hašek zemřel před 100 lety, na Vysočině připomínají spisovatele tři památníky od sochaře Radomíra Dvořáka

Právě třetího ledna v roce 1923 zemřel v Lipnici nad Sázavou Jaroslav Hašek. Světově proslulého spisovatele si v našem kraji spojujeme především s Lipnicí, kam chodíval z nádraží ve Světlé pěšky.

Na budově nádraží ve Světlé připomíná Jaroslava Haška pamětní deska od sochaře Radomíra Dvořáka. Ten i ve svém dalším díle použil spisovatelův obličej, a to na soše nazvané Hlava 22 u Dolního Města. Do třetice sochař vytvořil pamětní desku s portrétem Jaroslava Haška na Panském domě v Chotěboři. Odhalena byla v říjnu roku 2024.

Čtěte také

Radomír Dvořák vymodeloval Haškovu tvář podle fotografie, se kterou se musel dlouho smiřovat: „Já tu fotku nemám úplně rád, protože vznikla těsně před jeho smrtí, před Vánoci roku 1922, a on zemřel 3. ledna 1923. Už na ní byl takový oteklý, ale tak on vlastně nikdy nevypadal. Nicméně, ta fotka se vryla do pamětí národa, tak jsem to nakonec zkousnul,“ usmívá se sochař.

Při modelování Haškovy tváře si musel poradit s několika problémy: „Oni se v té rodině usmívají tak, že mají koutky dolů, snad jako jediní na světě. To mně trvalo asi rok, než jsem to zjistil, že oni ty bestie se usmívají koutky dolů, to je úžasné,“ směje se Radomír Dvořák. Druhým problémem byl Haškův nos – podle jedné z mála fotografií z profilu, která vznikla ve spisovatelově mládí, měl nos špičatý. Ten se však k uměleckým dílům příliš nehodí a u sochy je vyloženě nepraktický. Jako model mu posloužil nos Haškova vnuka Richarda Haška, říká dále: „U Hlavy 22 to nešlo, protože kdybych ten nos nechal čouhat, tak to někdo ulomí. A já jsem si všimnul, že vnuk ten nos má po babičce Jarmilce Majerové tak jako při hlavě, takže jsem se držel toho.“

Vnuk Jaroslava Haška, Richard (vlevo), se sochařem Radomírem Dvořákem

K Chotěboři měl vztah Jaroslav Hašek, ale i autor jeho pamětní desky. „Hašek tady napsal povídku Zrádce národa v Chotěboři, která je o Žižkově dubu a o zradě národa, a je to jedna z jeho nejlepších povídek. No a náš rod z Chotěboře pochází, byl odsud můj dědeček, který se pak takovou anabází ocitnul v Brodě. Takže do Chotěboře občas zajedu,“ dodává Radomír Dvořák.

Spustit audio

Související