I kuře a pivo vás může přivést k vrcholovému sportu

„Kuře bylo výborné, ale mě především zachutnala cyklistika. Dřív jsem hrál fotbal, ale to je kolektivní sport, cyklistiku beru jako sport individuální, kde se soustředím sám na sebe, a já ručím za výsledek,“ říká špičkový český cyklista Martin Hunal, který dnes jezdí závody např. s Romanem Kreuzigerem.

Profesionální cyklisté trénují a závodí jedenáct měsíců v roce, odpočinkový měsíc je pouze říjen.
„Dopoledne jsem byl běhat, po vysílání mě čeká ještě tak sto kilometrů. Snažím se vyhýbat hlavním tahům, jezdím tam, kde je hezká příroda, z Jihlavy nejčastěji na Třebíčsko a pak se vracím na Pelhřimovsko,“ popisuje svůj denní tréninkový „chléb“ dnes čtyřiadvacetiletý závodník Hunal.

Nedávno vyhrál Martin závod Tour de Brdy. V týmu jel jako kapitán, kterému ostatní soukmenovci, tzv. domestikové, umožňovali, aby cesta k vítězství byla co nejsnazší. Vozí mu pití, rozráží vzduch apod.
„V týmu je vždycky kapitán, na kterém se závodníci dohodnou, a který má největší šance vyhrát,“ říká Hunal.

Může kapitána „domestik“ předjet?
„Je to o domluvě. Každý má v týmu své místo. Když kapitán ucítí, že na tom není nejlíp, přijede za kolegou a zeptá se ho, jak se cítí on, jestli nechce pomoct.“

V pelotonu během závodu je v mírnějších částech závodu dokonce čas si popovídat.
„Pokud se nejede ostré tempo, je čas si popovídat i se soupeři, nálada je tam většinou přátelská,“ přibližuje průběh závodu Hunal mladší.

Otec Václav je Martinův velký fanoušek, jezdí s ním i na závody, naposledy byl na mistrovství světa. Sám pořádá v Rynárci cyklistické závody.
„Jmenuje se to Rynárecká bejkovna, a to proto, že na místě, kde se závod pořádá, se kdysi pásli bejci. Název si každý dobře pamatuje. Důležitou součástí bejkovny je občerstvení. Jde o to si to užít,“ říká otec profesionálního cyklisty Václav Hunal.