I když musí plastikový modelář dodržovat návod, má i prostor pro svou fantazii

Je plastikový modelář, a v Jihlavě je i předsedou jejich klubu.

„Začal jsem vláčkama už ve svých pěti šesti letech, pak letadla, bojová technika, teď zpátky vláčky. Uvidíme, co bude dál,“ říká s úsměvem Milan Doležal, předseda jihlavského Klubu plastikových modelářů. Představuje nám své království. Celý jeden pokoj bytu v panelovém domě ve Větrném Jeníkově je obložený regály s plastikovými modely, velkou část místnosti zabírá funkční modelová železnice, a v rohu stojí pracovní stůl se spoustou řezáků, vrtáčků a drobných štětečků. Důležitá je i dobrá lampa a lupa. „Na blízko vidím dobře,“ vysvětluje Milan Doležal a sundává si brýle na dálku.  

Každý krok si musí modelář dobře rozmyslet

Základem plastikové modelařiny je stavebnice v krabici. Ty je možné pořídit ve specializovaných obchodech, ale v poslední době nejčastěji na internetu. „Nejlepší je jet podle návodu, začít krokem jedna,“ radí modelář. I tak je třeba každý krok dobře rozmyslet. Právě tady se totiž nabízí prostor pro fantazii každého jednotlivého modeláře. „Pokud do toho chcete dávat doplňky, tam je třeba upravit tu stavebnici. Nemůžu slepit trup, než tam dám motor,“ říká Milan Doležal.

Plastikové letadlo skončí ve vitríně, s vláčkem si můžete pohrát

Záběr zájmů Milana Doležala je široký. V poslední době se více než lepení plastikových letadel a bojové techniky věnuje funkčním modelům vláčků a modelové železnici. Sbírá ale i skutečné historické válečné památky. Na policích mu leží vojenské přilby, ale i nefunkční střelné zbraně a bodáky.