I andělé se mohou zamilovat. Ten měřínský se letos dokonce oženil.

„Kamarádovy rodiče mají zvířata jako výzdobu na zahradě, tak jsme si je vypůjčili, vyhledali jsme pána, který má ovečky, a bylo to,“ vzpomíná Ivo Horák na první ročník živého Betlému v Měříně, od kterého si rozhodně neslibovali další pokračování. Další rok živý Betlém vynechali, a Měřínským chyběl. A tak se od roku 2005 pokračuje nepřetržitě až dodnes.

Tereza Motyčková působí v kapele, která Betlém doprovází. Hudebníci nacvičují už od září, některé texty si vymýšlejí sami. Herci začínají zkoušet koncem října.

„Máme i živého Ježíška, ale někdy je problém miminko sehnat, u večerního vystoupení už bývá zima, a rodiče mají obavy, aby dítě nenastydlo. Navíc, téměř nikdy nevydrží miminko celou dobu spát, jednou se nám stalo, že tolik plakalo, že jsme ho museli odnést k rodičům, a nahradit ho panenkou,“ říká Tereza Motyčková.

Ani s živými zvířaty to není jednoduché.
Tereza vypráví: „Koně bývají divočejší. Ale jinak jsou zvířata moc hodná, spolupracujeme už několik let s jednou chovatelkou, na kterou se můžeme spolehnout. Jednou nám kamerunské kozy ale přeskočily plot, a celý den jsme je po Měříně naháněli, aby byly na vystoupení zpátky v ohradě.“ Letos budou v Měříně i dva velbloudi.

V měřínském Betlémě občas mezi účinkujícími přeskočí i jiskra.
Ivo Horák s úsměvem dodává: „Mezi Marií a Josefem sice ne, ale letos si náš anděl vzal prostou ženu z lidu.“

Protagonisté Měřínského Živého Betlému tráví Štědrý den „na place“, první představení je v deset dopoledne, druhé v půl deváté večer. Mezitím stihnou sváteční večeři, Ježíšek u nich naděluje až o den později. Pro většinu lidí z Měřína a okolí už je ale živý Betlém vánoční tradice, která k nejkrásnějším svátkům v roce neodmyslitelně patří.