Hospic Bárka pomáhá lidem důstojně a v klidu umřít v kruhu rodiny

27. listopad 2018

Konec života, smrt - to je téma, o kterém se moc nemluví. Je to ale stejně přirozená událost, jako narození člověka, a stejně tak by měla proběhnout důstojně a mezi svými.

Rodinám, které chtějí příbuznému umožnit zemřít doma, pomáhá jihlavský hospic Bárka.

„Sestra přijede k pacientům domů. Zmírní bolest, zvracení, neklid. Chodí podle toho, jak je potřeba,“ říká zdravotní sestra Markéta Brestovská z jihlavské Bárky. Hospic má čtyřiadvacetihodinovou pohotovost, a sestry do rodin docházejí jednou týdně, jednou denně, ale třeba i třikrát denně. K dispozici je i lékař, který může provést některé potřebné zákroky, a pacient tak nemusí zbytečně jezdit na pohotovost. Vše je založené na důvěře, a pečující příbuzný může klidně zavolat i v případě, že si není jistý, co se s nemocným děje, a co by měl dělat.

Rodině půjčíme matraci i elektrické polohovací lůžko

Bárka má k dispozici i pomůcky, které mohou starost o nemocného ulehčit. Podle potřeby je rodinám půjčují. „Polohovací postele, toaletní křesla, máme pár invalidních vozíků,“ ukazuje Markéta Brestovská v přeplněném skládku. Je tam ale například i nafukovací bazének na mytí hlavy na lůžku. „Obzvlášť dámy to ocení, připadají si jako u kadeřnice,“ dodává sestra.

Maminka dochovala babičku, já maminku. Není to nenormální

„Ono se to zdá smutný, ale když se rodina rozhodne pro ten těžký úkol, že to doma zvládne, tak já jim chci pomoci tu sílu získat,“ říká sestra Tereza Matějíčková. „Dobře toho člověka doprovodit doma a umožnit mu dobře umřít v kruhu rodiny, i já z toho mám dobrý pocit,“ říká sestra Vlaďka Paulová. Sama ze své rodiny je zvyklá na umírání doma. „Maminka dochovala babičku, já jsem dochovala mamku, u nás to nebylo nenormální,“ dodává. Každá ze sester, které v Bárce pracují, si v sobě musela přístup ke smrti srovnat. Mají také k dispozici psychologa, který s nimi případné problémy probírá.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.