Hledá ve vzpomínkách lidí člověčinu. Okolí Kamenice tak získává zajímavý obraz svých dějin
Jaká řemesla provozovali lidé v Kamenici nad Lipou před sto lety? Jak tehdy vypadaly ulice, a kdo v nich žil? To jsou otázky pro regionálního spisovatele Petra Valeše.
Sám provozuje malý obchod s minerály. „To byl velký koníček, který jsem chtěl dělat jako povolání,“ říká o své lásce k mineralogii Petr Valeš. Zamlada hledal kameny sám, dnes nakupuje ametysty, kyanity, a další minerály z celého světa.
Přiznává ale, že za kamínky chodívá se svými vnoučaty. „Aby neseděla u počítače,“ dodává s úsměvem. Kolem Kamenice nad Lipou je možné najít záhnědy, krystalické křemeny, skoryl, ale nejvíce je podle Petra Valeše v zemi žula. „U Černovic se dá najít tuha. Proto jsou Černovice černé,“ vysvětluje.
Pamětníci ubývají. Bylo by nás potřeba víc
Druhou velkou láskou Petra Valeše je historie, i když ho prý v dětství dějepis nikdy nebavil. „Vyzvídám. Mám rád takový to živočišno, když to nejsou suchá data,“ říká.
Chodí tak za místními pamětníky, pátrá po starých fotografiích, mapách, a historická data pak ověřuje v archivech. „Sháním i vyprávění starých sklářů. Třeba pana Míry Lence, pana Luňáka. Ti si hodně pamatujou, jak to bylo za války,“ popisuje své pátrání.
Zjistil tak například i to, že v Kamenici nad Lipou pracovali smolaři, kteří nařezávali stromy, aby z nich tekla smůla.
Petr Valeš nepoužívá při svých setkáních s pamětníky žádné nahrávací zařízení. Často se vrací, vyptává se na podrobnosti, dohledává další podklady. „Čuchám, čuchám člověčinu,“ směje se.
Knížky o regionální historii, na kterých se Petr Valeš podílel, jsou tak velmi čtivé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
