Galvanoplastika. V dílně v Horní Cerekvi vznikají neotřelé šperky

Bez tvoření už nemůže být. Ota Králová se naučila i galvanoplastiku, kde se bez znalostí chemie neobejde.

Šperky z všemožných materiálů, kosmetické výrobky z bylinek, oleje, mýdla nebo drobné přírodniny lesknoucí se čerstvě přichyceným kovem.

To vše je k vidění v dílně Oty Králové v Horní Cerekvi. „Já jsem měla takovou těžkou životní etapu, kdy jsem se rozvedla, začala bydlet v malém bytě, neměla jsem zahradu a říkala jsem si, že se musím něčím bavit. Tak jsem jela s kamarádkou na kurz stříbrocínu. Ona říkala, já se jedu jenom podívat, pojeď se mnou. A ona to nedělá a já jo, tím to všechno začalo,“ směje se tvořivá žena.

Růži v kovu obdivovala i královna Viktorie

Dnes už se může smát, protože díky těžké životní fázi se naučila spoustu nových věcí. Stříbrocín je jen jednou z mnoha technik výroby šperků, které Ota Králová ovládá. V poslední době se začala věnovat galvanoplastice.

Galvanické pokovování zajímalo vědce už v dobách renesance, ale nejen je. Například už v polovině 19. století věnoval britský Princ Albert své ženě královně Viktorii pokovovanou růži. Mezi jejími okvětními plátky se zachovala i pavučina. Galvanoplastika totiž dokáže uchovat i ty nejmenší a nejkřehčí předměty.

Je to chemie

Jak vlastně pokovování vzniká? „V lázni, kde je síran měďnatý, kyselina sírová, modrá skalice, destilovaná voda, tak tady visí předmět postříkaný vodivým grafitem, a jak ubývá katoda a anoda, tak se to na něj pomalinku vychytá. Je to proces na dvanáct až dvacet čtyři hodin,“ vysvětluje Otka Králová.

Na stole u ní v dílně leží čerstvě pokovovaný lístek buku, kousky kapradí, šípky, větvičky nebo rybí ocas, který zkombinuje s kamenem.

Používá ochranné pomůcky – rukavice a respirátor, protože v místnosti se neustále odpařuje kyselina.

Když studovala střední zemědělskou a po ní střední zdravotnickou školu, tak v chemii nevynikala. Ale protože se ráda seznamuje s novými technikami výroby šperků, na speciálním kurzu galvanoplastiky se to všechno dovzdělala. „Jak jezdím na trhy, tak vidím, že šperky ze stříbrocínu, dřevěnými, betonovými nebo pryskyřicí se zabývá kdekdo, a tohle byla taková lákavá výzva. Nejdřív jsem viděla výrobek a řekla jsem si: to chci taky zkusit. Tak začínám a snažím se,“ usmívá se Ota Králová.