Dálnice D1 zažila zažehnuté raketové motory

„První taková zkušební verze byla výstava, která se jmenovala D1 + D2, byla otevřena 7.listopadu 1980, den před kompletním dokončením dálničního tahu D1 a tehdejší D2 až po Bratislavu. Původně byla výstava počítána na dva až tři roky, pak tam byla 20 let. A mezitím z té výstavy vzniklo oddělení pozemních komunikací a určitou dobu jsme to měli i v názvu.“

V té době takové muzeum nikde jinde nebylo. Návštěvnost byla obrovská, v současné době je část o dálnici součástí prohlídkové trasy. Málokteré muzeum se může pochlubit tím, že si návštěvník vystavený exponát porovná se skutečností.

„Vždycky říkám, že náš největší náš exponát je dálniční most Vysočina, který je vidět z okna, ale to je vlastně po celém Velkém Meziříčí. Ráno vstanu, podívám se z okna, vidím most. Když ho nevidím, je mlha nebo tma,“ směje se historička Marie Ripperová.


Na D1 byly zažehnuty raketové motory.

Most Vysočina zažil i zátěžové testy. „Probíhaly tam statické zkoušky, kdy se celý most se naložil jedna Tatra naložená kamením za druhou, kdy narovnaly se tam, kdy se proměřuje, jak to působí na tu konstrukci. A pak byly zkoušky dynamické, při kterých byly použity raketové motory. Byly spjaty čtyři dohromady a byly upevněny na tom mostě a ty simulovaly rozkmitání toho mostu při nějakém to nárazu.“

Historie nejstarší české dálnice je opravdu složitá. „První myšlenka vznikla v roce 1935, kdy byl vytvořen návrh trasy národní dálnice. V tom stejném roce vymysleli projekt v Brně, ale ani to nebylo schváleno. Což je škoda, protože v tom roce 1935 se začala stavět dálnice v Německu a mohli jsme být druzí nebo dokonce první.“

Další, kdo přišel s myšlenkou propojení jednoho konce republiky s druhým, byl Jan Antonín Baťa. To bylo v roce 1937. Na své náklady nechal zpracovat trasu té dálnice, ta byla schválena, ale pak došlo k Mnichovské dohodě a vše bylo jinak. Oficiálně stavět se začalo 2.května 1939.