Marie 2|Na rozdíl od Marie jsem ráda když Slyším známé hlasy a jejich příběhy. Jsou jak moje další noční rodina. A pokud se mně nějaký příspěvek špatně poslouchá, tak ho ztlumím. A nemusím psát o Alpě. Halt není člověk ten, kdo by se zavděčil všem. Dobrou noc.
Hynek Hynek|Nebyl jsem nikdy na tak vysokem strome abych mohl od sebe odříznout nějakou větev. Nejsem ani empaticky nejsem sympaticky avsak zcela cynicky. Preje Hozna Vinicy
Barek|Nazdárek kárek, vzdy kdyz se loucim se svym pejskem je mi smutno. je to můj nejbližší přítel a nadevše ho miluji. Vařím také dobré kuře a polévky. Nikdy bych nevydržel bez svého pejska déle jak den. Jsem milovnik a gurmán. Mejte radi zvirata. Nesnasim týrání k sakru. Hezkej večer
Dana z Blatné|Krásný večer paní Jano a posluchači . Odloučení jsem přivykala na pár týdnů už od 7.roku a to každoročně pár týdnů na táborech , vždy na jiném místě Západních a poté Jižních Čech, bylo to poprvé stýskání po rodičích , ovšem i radost z výměny Dopisů a dobrodružství v přírodě stalo za to. V 11 letech už jsme sjeli i Vltavu na pramicích ,3 dny a 2 noci ,z Lenory až k Lipnu , my plavci, byl to úžasný zážitek....
V 15. roce jsem odešla už z JČ vesnice doUsti/Labem a to jsem viděla rodiče a přátele po měsíci až 2. Ty roky a cesta vlakem 200 km s nočním příjezdem a vítáním tatínkem na nádraží byla nezapomenutelna, stejně dojemné bylo i louceni s domovem. Rada jsem psala i dostávala on den Dopisy , užívala velkého města a kultury a spolu s kytarou a Novými přáteli se dalo přežít i naučit se mnohé a samostatnosti .
Děkuji za písničku Yvonne Přenosilové a přeji moc krásnou noc a zdravíčko přeji
Apu |Nejhorší chvíle moji milí jsem prožil v pakistanckych zakopech , kde jsem bojoval za svobodu me vlasti-Indie.. Byl jsem postrelen a v zajateckych taborech jsem stravil jako otrok pul roku . NIKOMU to nepreji a vazte si svych zivotu. Nikdy nevite kdo ohrozi vas hinduismus a budoucnost. Hezky zbytek vecera preje Apu Nahasapetilál
Lea|Dobrý večer, poprvé jsem byla odloučena od rodiny v pěti letech a vůbec jsem to nechápala. Pamatuji si jen, že mi bylo velmi smutno a celý pobyt v ozdravovně jsem proplakala.Později jsem ještě měla nařízený letní tábor, na který jsem nechtěla, ale naši to považovali za přínosné, tak jsem musela poslechnout.Vůbec mě to tam nebavilo a tak jsem to prostě jen přetrpěla.A to nebyly mobily ani e-maily a nic podobného, takže žádný kontakt. s rodinou.Taky to bylo hodně dávno., kolem roku 1960.Zdravím všechny , Lea, Zlín
Marie|Dobrý večer, Odloučení se zvládá těžce,pokud jsou doma děti.Vždy je člověku smutno,ale když to někde jinak , třeba kvůli práci musí se to zvládnout.Velice lehce a ráda bych zvládla odloučení od Františka ze Židlochovic ten se vetře jak ALPA a nedá a nedá pokoj.Když ho nepustite dveřmi vleze oknem.OTRAVA.Zdravi Marie.Přestaňte ty jeho kecy číst, možná mu to dojde.
Ahmed Nakadí|Dobrý večer, milí posluchači, oďloučení od osoby kterou milujete je nepopsaténe bolestny pocit plny zarmutku. Neni jednoduche se s timto vyrovnat avsak me k tomu pomohli drogy optimismus a chut do zivotnich zilnich etap. Doufam ze muj pribeh je poucenim pro vetsinu z vas a budete uzivat stejne jako ja preji hezky vecer a omluvte mou cestina jsem tu teprv chvili
739xxx217|kdyz byli mladi s detmi pul roku v cizine,hlidala jsem jim dum a kocky,na zahradce pestovala co mam rada a jezdili za mnou pratele,tak cas rychle utekl.S
František $varicek|Dobrý večer paní Jano a posluchači n.l.mne osobně nikdy nebavilo být dlouho odloučený od rodiny,jak za svobodná tak i ženatý třeba na vojně.moje přání bylo,získat práci a bydlení v jednom místě co se poved!o a jsem šťastný že je tomu tak co bych každému přál.jeto ideální.samozrejme je potřeba taky získávat ve světě zkušenosti,které můžete doma uplatnit,v mnoha případech vám přijdou vhod ještě jednou vás zdraví František.
Ivanea|Dobry vecer. Louceni je vzdycky smutne. Proste nekde jsme byli a uz tam nebudeme.Ale kazde louceni je prislibem neceho noveho, co nas nekde ceka a co bychom nepoznali, kdybychom se nerozloucili s tim predeslym.V detstvi jsem byla dva mesice v ozdravovne. Kdyz jsem se vratila domu, privitali me jako kdybych se vratila z vyletu na mesic a pak zase nastal normalni zivot.Opravdove louceni me potkalo, kdyz jsem se odstehovala do zahranici. Vedela jsem, ze je to navzdy. Sla jsem do toho statecne, kdo se boji, nesmi do lesa.V soucasnosti je mnoho moznosti, jak zustat ve styku s rodinou i kdyz nas deli velka vzdalenost.Louceni neni lehke, ale obcas je treba ho podstoupit.
