Chocholkou dlouhých chlupů na temeni hlavy připomínají pankáče, dikdikové jsou jedněmi z nejmenších kopytníků světa
V přírodě bychom je našli na jihozápadě a jihovýchodě Afriky, v zoologické zahradě v Jihlavě si je návštěvníci často pletou s mláďaty žiraf. Ani v dospělosti ale jedni z nejmenších kopytníků světa nedosahují výšky jako čerstvě narozené žirafí mládě. Dnes vám představíme Dikdika Kirkova.
Jméno tito 30 až 40 centimetrů velcí kopytníci dostali podle zvuku, který používají jako poplašné volání. Opravdu připomíná slabiky dik dik nebo dzik dzik.
Kromě zvuků, kterými se ozývají, mají dikdikové ještě několik dalších zvláštností. První z nich je určitě jejich vzhled, jedná se o jednobarevnou hnědou antilopu. Samci na rozdíl od samic mají taky malé růžky. A když se podíváte na jejich hlavu, tak nos mají prodloužený do malého chobotu. S ním dovedou kroutit na všechny možné strany.
Je to samozřejmě důležitý čichový orgán. A také pomocí toho krátkého chobotu trhají rostliny. Chobůtek dikdiků má ještě jednu důležitou funkci, a to, že v horkých dnech se naplní sliznice krví, dýcháním se ta krev ochlazuje a tím pomáhá při ochlazování celého jejich organismu.
Většinou si antilopy představíme ve stádech, u dikdika jsou to trvalé páry. Tyto páry může někdy doplnit loňské mládě. Tento pár si své území, které obývá, značkuje a kromě trusu na to samec používá i výměšky ze žláz, které se nacházejí blízko jeho očí.
U dikdiků je také nápadná chocholka dlouhých chlupů na temeni hlavy, kterou při vzrušení nebo rozčílení dovedou vztyčit. A vypadají jako takoví pankáči.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.