Betlémy s dřevěnými figurkami Třebíčany nezajímají, píše dobový tisk. Tradiční jsou tu betlémy papírové

Tradiční betlémy se skládají ze dvou částí. „Jednak jsou tu figurky a jednak problematičtější kostra. Ta je velká, neskladná, měří třeba i šest metrů a každý rok se dělala znovu. Staří betlémáři vystavovali betlém podél zdi nad postelí, takže to omezovalo život v domácnosti,“ vypráví betlémář, který se díky dědečkovi začal zajímat především o historii malovaných figurek.

„Dědeček posbíral, jak říkala rodinná tradice, staré papírové betlémové figurky, ale nikdo přesně nevěděl odkud, tak jsme se o to společně zajímali. Seznámil mě s odborníkem Adolfem Jelínkem, aby nám poradil,“ Antonín Žamberský popisuje, jak se seznámil se známým betlémářem, který byl už tehdy ve vysokém věku. Po jeho smrti převzal starost o jeho betlém. Ten vznikl v meziválečném období, byl vystaven na zámku až do 60. let, a pak se dokonce vydal i za oceán. Na vánoce 1965 byl vystaven v Kanadě, za výlohou obchodního centra, jako součást upoutávky na výstavu Expo 66.

Podobné figurky se najdou po celé Evropě

V Třebíči bylo podle dobového tisku v roce 1900 okolo 60 papírových betlémů. „V Třebíči jsou betlémy ve třech kostelích, malované figurky jsou v kostele Svatého Martina, menší betlém je v kostele na Jejkově, a třetí betlém má Bazilika, který má figurky dřevěné, ale ta Třebíčany nezajímá,“ cituje s úsměvem Antonín Žamberský.

Krom toho, že se o betlémy zajímá, přednáší o nich, nebo píše o nich články do současného odborného tisku, je autorem betléma s malovanými figurkami. Ani ty však nejsou původní: „To byly vždycky samé kopie, a kopie kopií a táhnou se až do 19. století. Za jejich původce se označoval malíř František Hartmann. Dneska už vím, že ani on ty figurky nevymýšlel,“ vypráví znalec. „Hartmann přišel do Třebíče z Vrchlabí, ale neví se přesně proč. Sice se v Třebíči oženil, ale původní důvod bude spíše souviset s nástupem manufaktur. Ty připravily o živobytí soukeníky, a ti se dávali často na vandr. Hartmann maloval i obrazy a s sebou si z Liberce přinesl i nějaké figurky.“

Bádáním v dobových knihách a historických vyobrazeních betlémů Antonín Žamberský zjistil, že podle originálního charakteristického stylu se dají vystopovat stejné postavy na různých místech. Soukeničtí tovaryši se navštěvovali a figurky si pravděpodobně brali na památku na místo, kde působili. Tím pádem putovaly po Evropě, tytéž se objevily například i v zahraničních aukcích nebo v publikaci o betlémářském centru u Liberce.

Ženu s kozou od Hartmanna jsem objevil na rytině z Neapole

„Měl jsem doma půjčený betlém s Hartmannovými figurkami a dost podrobně jsem je prohlížel,“ vypráví dále Antonín Žamberský. „U dvou figurek mě zaujala jedna věc, že jsou to olejovou malbou přemalované rytiny. Potom jsem se setkal s badatelem z Itálie, který mi ukazoval desítky rytinových archů, která vznikly v Neapoli okolo roku 1800. Na jedné té rytině byla stejná žena s kozou, jaká se vyskytuje v Hartmannově díle. Dalším zdrojem figurek byl rytec Martin Engelbrecht, který žil v 17. století v Aušpurku. Vydal kulisy malého divadélka, kde byl také betlém a v něm jsem našel dvě figurky, které později také známe od Hartmanna. Tím pádem se etnografům hroutí teorie, že maloval lidi, které znal kolem sebe.“