Betlém, to je práce na celý rok
V Schumpeterově domě v Třešti, kde je každým rokem k vidění Vánoční výstava betlémů, se celý prosinec netrhnou dveře. „Jezdí školní výpravy i školky, jezdí návštěvy z okolí, i z Pelhřimova nebo z Jihlavy,“ vypočítává Marie Roháčková ze Spolku přátel betlémů v Třešti. Výstava nabízí několik betlémů úctyhodných rozměrů: „Máme tam v první řadě dva betlémy, které mají 30 metrů čtverečních každý. Jeden vzniká postupně na červencovém Dřevořezání, druhý je půjčený od pana Brožka. Doma už ho stavět nemůže, protože betlém se tak rozrostl, že se mu domů nevejde. Mimo to je vystavených i dalších šest menších betlémů.“
Každý rok se každý betlém trochu změní, proto jsou v Třešti betlémy stále živé. Marie Roháčková říká, že právě to táhne lidi do Třeště i opakovaně: „Znám lidi, kteří jezdí každý rok a někteří i dvakrát. Ti vždycky říkají: My si sem jezdíme dobít baterky. Každý ten betlém vyzařuje určitý klid a pohodu.“
Pěkný pařez je pro betlémáře poklad
Práce na betlému se musí během roku rozvrhnout. „Musíte sbírat kytičky, abyste měli na Vánoce betlém čím vyzdobit. Měly by vypadat trošku slušně, aby ta krajina byla veselejší a nebyla jen zelená.“ Květiny se usušit a uchovat tak, aby neztratily barvu. „Ty květiny se zabalí do papíru, dají se do tmy a zavěsí vzhůru nohama. Musí se najít místo na půdě, kam nesvítí slunce, aby barva zůstala pěkná,“ doplňuje manžel Metoděj Roháček.
„Mech se sbírá na podzim zavčas, než zamrzne. Přes rok, když se vám podaří najít nějaký pěkný pařez, tak to je pro betlémáře úplný poklad. Z těch pařezů se staví celá krajina. Pařez se zakonzervuje a ztvrdne jako skála, takže ty pařezy potom tvoří skálu,“ vysvětluje Metoděj Roháček.
Betlém se začíná stavět odshora, popisuje Marie Roháčková: „Nahoru se dá malovaná krajina, tomu se říká lončoft. Shora pak začnete skládat ty pařezy, které vám vytvoří krajinu, tu vycpete mechem, nazdobíte kytičkami, a dodáte figurky.“ Voda se dělá někdy pomocí skla, jindy alobalu nebo zrcátka, ale tam, kde je opravdová, kde jsou například mlýny, se dává pod betlém nádrž a čerpadlo převádí vodu nahoru do krajinky.
Některé figurky jsou už z 19. století
„Někdy kolem roku 1925 si můj tatínek pořídil betlém a já jsem to po něm převzal. Ale ještě předtím měl betlém i můj děda. Ten měl 9 dětí, takže dal každému klukovi nějakou figurku. Největší část dal strejdovi, který byl svobodný a mohl se o betlém pořádně starat,“ vzpomíná Metoděj Roháček. Výsledkem dlouhé rodinné tradice je, že některé dodnes vystavované figurky mají hodně přes sto let.
Roháčkovi stavějí každý rok několik betlémů. „Doma stavíme betlém stále, ale stavíme i těm, kdo si to u nás dopředu zamluví. Naše betlémy stojí letos v Kroměříži nebo v Českých Budějovicích, v minulosti jsme stavěli často v Hodoníně, na výstavách u nás a nebo i v Rakousku. Dřív jsme toho zvládali hodně, ale teď to tolik nestíháme,“ lituje betlémářka.
Návštěvy u betlémářů doma nikdo nezakazoval ani za normalizace
V třešťském Schumpeterově domě dostanete mapku s domy označenými zeleným terčíkem, kde můžete zazvonit a betlémy si uvnitř prohlédnout. Marie Roháčková zve k prohlídce: „Všude vám někdo otevře a pustí vás dovnitř. Ta tradice je v Třešti už přes 200 let. Nejprve to byly betlémy papírové, pak dřevěné, lidé si začali kupovat figurky a navštěvovali se hlavně příbuzní, a už po válce se začalo chodit i do cizích domácností a po 68. roce se to už úplně rozrostlo.“
Zajímavé je, že tato tradice se udržela i během normalizace. „Nikdo nám to nezakazoval, ani v 70. a 80. letech, to se přišel na betlém podívat třeba i předseda strany, i když ten přišel raději až večer, za tmy,“ usmívá se Marie Roháčková.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
