Zkuste si zavázat oči a sáhnout na kuřecí stehenní řízky. Jsou slizké, říká nevidomá Kateřina

Oblečení rozhodně sama nenakupuje. „Protože mi připadá, že prodavačky říkají, že mi sluší úplně všechno a to se mi moc nezdá. Nakupovala jsem s mamkou, teď mám kamarádku, kterou jsem získala díky kavárně POTMĚ, a ta mi vybere oblečení, které se pak líbí. A občas nakupuju i s mladším bratrem, což bývá občas docela zábavné,“ vypráví sympatická Kateřina Hegrová, která se jako nevidomá narodila.

Víš, ségra, ono se nešije nic, co by ti slušelo

„Projdeme půlku Brna a on mi řekne: víš, ségra, ono se nešije nic, co by ti slušelo, tak si říkám, jak asi vypadají ty dnešní holky. Teď poslední dobou mě přesvědčuje o tom, že prvky růžové na botách a na oblečení jsou super, a já jsem poměrně dlouhou dobu žila v tom, že růžová není tak úplně super. Nevím, jak se tomu mám teď postavit. Pořídila jsem si takové narůžovělé boty a uvidíme,“ směje se Kateřina Hegrová.

Barvy má podle Kateřiny nevidomý spojené s nějakým pocitem. „Postoj k barvám utváříte podle okolí, jak se k ní to vaše staví. Také to, co barvu má. Třeba zelená tráva, hodně pomohou knihy, ve kterých jsou různé popisy. No a u mě to je třeba o tom, že když mi někdo řekne, že mi nějaká barva sluší, pak si kupuju takovou barvu, aby mi to slušelo,“ vypráví Katka.

Na Vysočinu jezdí jako vedoucí skautského tábora

Kateřina Hegrová nedávala pozor na cestu, když si z kavárny POTMĚ na jihlavském Masarykově náměstí odskočila do Dobrého dopoledne. „Já jsem počítala s tím, že mě zase někdo odvede zpět. Ale jinak je orientace v novém prostředí pro nevidomé individuální. Někomu stačí projít si stejnou trasu jednou, dvakrát. Mně to bohužel trvá déle.“

Když Kateřina Hegrová dorazila na jihlavské náměstí, vůbec neměla chuť jít do kavárny pracovat, měla úplně jinou náladu. „Pocházím z Hodonína a vedu tam skautský oddíl a každé léto jezdíme sem na Vysočinu na skautský tábor do Olší nedaleko od Telče.“ Nevidomá Kateřina je táborová vedoucí.

Ty si vymyslíš blbost a my abychom to realizovali

S celou akcí jí pomáhají maminka a mladší bratr. „Je to trošku rodinná aktivita. Brácha vždycky říká, že já si vždycky vymyslím nějakou hloupost a na nich je, aby to realizovali. Některé věci dělám s dětmi sama. Třeba zdravovědu, na tom není nic složitého, tak to s děckama dělám sama. Mám zdravotnický kurz, jako každý skautský vedoucí.“

Kateřina Hegrová také upozornila, co je jí jako nevidomé nepříjemné. „Je dobré vědět, co se bude dít. Nemusíte mi hlásit, teď jsme na přechodu, až přejedou tři osobní auta, autobus a náklaďák, potom přejdeme, to fakt nepotřebuju, ale nesnáším, když přijdu k zubaři a on řekne, otevřete si pusu a já nevím, co se bude dít. Neotevřu pusu dřív, než mi řeknou, co mi budou dělat.“

Každý rok jedenáct druhů vánočního cukroví

Kateřina Hegrová ráda peče vánoční cukroví, každý rok zvládne jedenáct druhů. V zimě se těší na skautský tábor a v létě na vánoční pečení. A vaření? „Nemám ráda kuřecí stehenní řízek. Je na omak takové hladké až slizké, no prostě škaredé. No zkuste to se zavázanýma očima. Dokonce mi to tak připadá i po uvaření, takže já si pak dám jenom tu šťávu a maso dám manželovi. Prsní jsou v pohodě, ale stehenní ne,“ říká Kateřina Hegrová.