Ze sena a zbytků dřeva vznikají pod rukama Ivany Šuhájkové z Dobré Vody velikonoční zajíci, postupně se zabydlují na zahradách na Vysočině

Ivana Šuhájková se svými velikonočními zajíci|foto:Dáša Kubíková, Český rozhlas

Před jedenácti lety se do jejich výroby pustila zahradnice z Dobré Vody na Pelhřimovsku Ivana Šuhájková. Postupně s manželem vylepšili techniku a dali figurkám pevnost.

„Ti první zajíci byli hrozní, když manžel viděl, jak to motám, tak povídá to teda ne, takže on potom vymyslel ty dřevěné konstrukce. Udělal si na to šablonu. Zpracujeme tak zbytky dřeva, co se doma najdou, na břicho, nohy, krk, ťapky,“ ukazuje paní Ivana. Ruce jsou z pevného drátu a hlava z polystyrenu. Ta přijde na figurku až nakonec a končí se ušima vyztuženýma opět drátem.

Oblečení z bazaru

Pytel sena vyjde tak na čtyři až pět figurek, ročně jich přibude asi třicítka. „Mám několik velikostí – ten nejmenší 60 centimetrů, větší 90, 110, ale dělali jsme i 180,“ vzpomíná Ivana Šuhájková. Zajíčky ozdobí připravenými materiály na oči, nos i vousky. „To jsou elektrikářské rychlospojky,“ směje se autorka nápadu. Oblečení jim pak kombinuje z úlovků po malých dětech. „Ze začátku mi lidi z okolí vozili tašky věcí, co vyřazovali po dětech a vnoučatech, teď už to je spíš dětské oblečení z bazaru.“

Když se figurky zaječího děvčete a kluka podaří uchránit před deštěm, vydrží jako ozdoba na věky. „Pokud to teda nerozkoušou psi nebo nezničí děti,“ usmívá se paní Šuhájková. Své zajíce vídá po zahradách na Pelhřimovsku, ale najdou se i na vzdálenějších místech. „Zrovna včera manželova dcera povídá, že jednoho viděla ve vesnici u Telče,“ směje se.